Jak byste se představil někomu, kdo o vás slyší úplně poprvé?
Říkám si Maxijedlík a většinou na mě lidi koukají, že do sebe dokážu dostat takové množství jídla. Jsem spíše hubenější, často to totiž tipují na ty silnější lidi, avšak je to právě naopak. Ale je to určitě genetikou, mám dobré spalování, častokrát hodinu po nějakém rekordu ani nevím, že jsem něco snědl. Už to dělám třicet let a mám za sebou spousty soutěží a pořád to narůstá. Tenkrát těch soutěží moc nebylo, jediné co, tak bylo Trnkobraní ve Svitavách, na kterém to vlastně vše začalo, kamarádi mě vyhecovali, ať to zkusím. To předkolo jsem (v pojídání knedlíků, pozn. autorky) vyhrál a postoupil do Vizovic na finále. Soutěží je teď tolik, že je ani všechny nestíhám, to bych si musel pořídit tryskáč, abych to stihl z jednoho místa na druhé. Ale už se mi podařilo během jednoho dne vyhrát pět soutěží na zabijačkových hodech v Brně. Tam si se mnou zasoutěžil i samotný řezník, který to celé připravoval.
Napadlo vás tehdy, že se z jedné výhry v jezení knedlíků stane taková kariéra?
Samozřejmě jsem o sobě věděl, že toho více sním, ale v mateřské školce jsem měl spíše odpor k jídlu. Pak se to nějak překlopilo, a dokonce jsem se vyučil kuchařem, takže k té gastronomii mám blízko. Teď opravdu sním všechno, není nic, co bych nesnědl. Můj kolega a kamarád jedlík, který už mezi námi bohužel není, byl jeden z nejlepších z Česka a já chtěl být jako on. A tak nějak se mi to splnilo. Teď stojím vedle skříně, kde mám asi 200 pohárů, a říkám si, že to nebylo zbytečné. Člověk se i za tu dobu dostane na hezká místa, kde jsou příjemní lidé a udělám si z toho takový výlet. Pro někoho je to zvláštní koníček, ale pro mě je to jedna z nejlepších věcí, co mám.
Pro někoho je to zvláštní koníček, ale pro mě je to jedna z nejlepších věcí, co mám.
Co vás na tom po tolika letech pořád baví a motivuje?
Jsou to ti lidi, ti mě vždycky vyhecují k lepšímu výkonu. Snažím se také vždy vymýšlet něco originálního. Třeba když se dělají rekordy v pití piva, tak já místo toho, abych to pil po půllitrech, jsem vymyslel, že to budu pít v panácích. Stihl jsem za 5 minut 78 panáků. A když něco sním a udělám nějaký rekord, tak už to pak moc neopakuji. Spíše dělám věci, o kterých nevím, jak dopadnou, a tím si je vyzkouším. A teda hodně mě baví ty extrémní věci. Teď bych v nejbližší době měl dělat rekord v pojídání kobylek. Přemýšlel jsem, co všechno bych ještě chtěl zkusit ochutnat nebo v tom udělat rekord, ale ono už je to docela těžké vymyslet, protože už jsem ochutnal spousty věcí. Nedávno jsem třeba pojídal bubble tea kuličky, ale to na mě bylo hodně sladké. Chtěl bych zkusit sýr s živými červy, který je ze zahraničí. Ale ty exotické věci jsou poměrně těžké na sehnání, občas mi něco sežene kamarád.
Máte nějakou techniku pojídání? Co třeba nějaký rituál?
Co dělám, tak si jdu zaběhat před soutěží, třeba na půl hodinky. Ne že by mi to pomáhalo, ale cítím se pak dobře. Co se týče té techniky pojídání, záleží, jak kdy. Někdy používám vodu nebo vůbec. Záleží, co zrovna jím a jestli to jsou soutěže na rychlost nebo na čas. Nedávno jsem jedl perníky a ty musíte zapíjet, ty byly hodně suché. Ale pak se vám do toho žaludku vejde míň. To, co jíte, se počítá. Voda se ale nepočítá, takže je lepší si nechat místo. Ani na soutěže nijak netrénuji, za trénink považuji samotné soutěže.
Máte za sebou rekordy od koláčků přes šneky až po pštrosí vejce. Máte nějaký svůj oblíbený rekord?
Já jich mám hodně. Například během pěti minut jsem snědl 3,5 litru zmrzliny. Jedl jsem i třeba sušené červy, těch jsem snědl asi 9 000 za 30 minut, nebo 890 uvařených šneků během pěti minut. Ale moje top je, když jsem jako jediný na světě snědl celou plechovku smradlavých ryb surströmming (švédský kvašený sleď, pozn. autorky) i s nálevem a kostmi za 77 vteřin – a jsem i zapsán v české knize rekordů. Ten nálev je na tom asi to nejhorší, protože smrdí. Tenhle druh ryby se nesmí jíst vevnitř, jen venku, a také se to nemůže převážet v letadle, protože je to zakázané. Svoje rekordy nerad opakuji, ale toto už jsem opakoval asi dvanáctkrát, nicméně je to poměrně drahá záležitost.
Co dalšího extrémního jste jedl?
Třeba hákarl, to je fermentovaný žralok z Islandu, který se nesmí jíst syrový, protože jinak je velmi jedovatý. Kdysi jsem ho jedl v Brně a dovezli ho v trezoru. Pak ještě durian, nejsmradlavější ovoce na světě, ten taky hrozně smrděl, ale byl sladký. Dokonce pak museli na výstavišti pustit centrální klimatizaci. Kdysi jsem jedl na rekord med s čokoládou a to byla paradoxně jedna z nejhorších věcí, co jsem kdy jedl, protože to bylo brutálně sladké a bylo mi špatně. Raději bych snědl znovu ten surströmming než ten med. Zkoušel jsem také jíst balut, to je kachní embryo, ptačí sliny, tarantule nebo štíry. Moc nesoutěžím v pojídání chilli. To už je teda docela masakr a jde i o život a podepisujete papír, že do toho jdete na vlastní nebezpečí. Mě ty papričky vyloženě nepálí a většinou skončím kvůli tomu, že mě z toho bolí břicho. Ale pokud by jiné soutěže nebyly, zkoušel bych to, abych se nějak uspokojil, protože ty soutěže mám rád, je to adrenalin a nejraději pozoruji reakce lidí.
A jak to odbouráte? To, že nějaké jídlo studí, smrdí nebo pálí?
S tím do toho prostě jdete, že je to takové. (smích) U těch ryb se snažím vždycky vypnout celou hlavu.
Lékaři z podobných výkonů většinou nadšení nejsou. Jak se na vaše rekordy dívají?
Samozřejmě chodím na preventivní prohlídky po dvou letech. Ale kdyby byl nějaký problém nebo komplikace, tak bych to ukončil. Asi by mě to hodně mrzelo, ale zdraví je přednější. Chodím k obvodnímu lékaři a ten vždycky říká, že může odložit červený fix, že je to zatím v pořádku, nemůžu si stěžovat. Mám tedy trošku zvýšený cholesterol, ale to je i věkem.
Jak vypadá váš běžný jídelníček, když zrovna nesoutěžíte?
Přes týden jím normálně, hodně zdravě i vegetariánské. Jezdím často do Svitav do jedné restaurace, to si vždycky užiji, zaplatíte jim určitou částku a můžete sníst, kolik chcete a co chcete. Tam se občas vyřádím a dobře se najím.
Po všech těch exotických a extrémních kulinářských výzvách, co je vaše nejoblíbenější jídlo?
Mám rád burgery, halušky s brynzou a pak ovocné knedlíky. To jsou za mě topovky a mohl bych je jíst denně, i když sním všechno. Moc rád si sám vařím nebo peču třeba bábovku.
Je ještě něco, co byste chtěl dokázat? Nějaký váš maxijedlíkovský sen?
Určitě bych se chtěl podívat do zahraničí. Dříve jsem měl rozjednanou jednu akci v Americe, světovou soutěž v pojídání hotdogů, ale tenkrát mi to zhatil covid. Je to poměrně drahé a druhá věc je, že neumím moc dobře anglicky.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
