Zábavní park Eden, který později dal název i svému okolí, vznikl v roce 1922. Tehdy byla oblast prakticky pustým okrajem československé metropole. Jeho areál ohraničovaly Vršovice, železniční trať a oblast Bohdalce, kde se v té tobě nacházela rozsáhlá nouzová kolonie, v níž našlo svůj domov mnoho méně majetných obyvatel Prahy. Cílem zakladatelů bylo vybudovat v hlavním městě tehdy mladého státu atrakci světového významu, která by svou nabídkou mohla konkurovat podobným parkům ve významných evropských městech. A tak vznikl park inspirovaný slavným vídeňským Prátrem.
Rekordní horská dráha
Vstupné do zábavního areálu činilo podle badatelů z projektu Praha neznámá pouhých 1,20 Kč na den. Za tyto peníze přitom tehdejší návštěvníci dostali skutečně velkou porci zábavy. Největší dominantou Edenu byla horská dráha, jejíž celková délka přesahovala pět kilometrů. Pro srovnání – slavná dráha na pražském Výstavišti, která byla před několika lety odstraněna, měřila pouhých 440 metrů. V Edenu nechyběla ani laguna v podobě upraveného rybníka, po němž se lidé projížděli na dřevěných lodičkách. Na hladině laguny pak mohli návštěvníci po večerech pozorovat odlesky ohňostrojů.
Mezi další atrakce patřila obrovská tančírna s názvem Kolosseum, kde se kromě tanečních akcí odehrávaly třeba také tomboly nebo karnevaly a nacházel se zde strašidelný zámek nebo terasovitá kavárna, která návštěvníkům nabízela prostor pro odpočinek. Vynechat nemůžeme ani dřevěný cyklodrom nesoucí název Čertovo kolo. Podle serveru iDnes.cz do areálu dokonce přicházeli vojáci z nedalekých kasáren, kteří lidem naživo předváděli své střelecké umění. A v areálu nechyběly ani atrakce, které z prostředí zábavních parků známe dodnes. Jednalo se třeba o střelnice, velké vodní tobogány, stánky s občerstvením, restaurace nebo promenády.
Africká vesnice i lidské dělo
Lunapark byl odrazem své doby, čemuž odpovídaly také některé z místních atrakcí, které bychom dnes označili za přinejmenším kontroverzní. Jednou z nich byla napodobenina vesničky obyvatel africké Habeše, což je původní označení pro dnešní Etiopii. V ní skuteční Habešané za drobný poplatek předváděli kolemjdoucím ukázky domorodého tance nebo vystoupení s exotickými zvířaty. V archivech najdeme také zmínky o jistém Italovi jménem Zacchini, jenž do Edenu přicestoval v roce 1930 a před očima návštěvníků se nechal vystřelovat do vzduchu ze speciálně upraveného děla.
Lunapark byl odrazem své doby, čemuž odpovídaly také některé z místních atrakcí, které bychom dnes označili za přinejmenším kontroverzní.
Sláva Edenu však netrvala dlouho. Ránu mu nejprve na začátku 30. let zasadila velká hospodářská krize, která způsobila velký úbytek počtu návštěvníků. Situaci komplikovala také přítomnost nedaleké nouzové kolonie, o níž se mezi Pražany proslýchalo mnoho neblahých historek, jež daly lokalitě pověst místa s vysokou mírou kriminality. V roce 1935 navíc došlo k demontáži horské dráhy, která platila za hlavní lákadlo. Později úpadek areálu urychlila druhá světová válka, během níž byla německou okupační správou omezena veškerá zábava. Park tak postupně chátral, až byl v roce 1946 definitivně uzavřen z rozhodnutí pražského hygienika.
Zatímco lunapark už na svém místě dávno nestojí, jeho jméno žije díky pojmenování vršovických ulic dodnes. Jak to v areálu v době jeho největší slávy vypadalo, je možné vidět třeba ve filmu Muži v offsidu z roku 1931, který byl v kulisách Edenu částečně natáčen.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
