Poprvé od začátku epidemie tak oficiálně přiznal, že i ženy mohou onemocnět a umírat na syndrom získaného imunodeficitu – a že jim náleží stejná zdravotní péče i pozornost veřejnosti. Kdyby tehdy ve svých třiatřiceti letech neumírala na komplikace spojené právě s AIDS, stála by na pódiu sama Katrina Haslip – bývalá vězeňkyně, sexuální pracovnice a černošská aktivistka, která se zásadně zasloužila o tuto změnu. Haslip spolu s dalšími aktivistkami, právničkami, zdravotnicemi a členkami feministické levice požadovala reklasifikaci AIDS, která by ženám zajistila relevantní výzkum, léčbu a přístup ke klinickým studiím. Kampaň přímé akce trvala čtyři roky a vedly ji především barevné ženy z pracující třídy, mezi které patřila i Haslip, a lesbické aktivistky. Osudně je spojil slogan: „Ženy AIDS nedostávají, jen na něj umírají.“
Vyvolené
Na začátku července 1981 přinesl New York Times krátkou zprávu o „vzácném druhu rakoviny, který se vyskytl u 41 homosexuálů“. První mediální zpravodajství o AIDS představovalo nemoc jako výlučně mužskou (homosexuální) záležitost. Postupem času se pojem „rizikové skupiny“ rozšířil o uživatele injekčních drog, lidi z Haiti a osoby s hemofilií. Zbytek americké populace si mezitím udržoval falešný pocit bezpečí: pokud do žádné z těchto kategorií nepatří, nákaza se jim vyhne. Tento rámec vymazával ze zorného pole všechny ostatní – především ženy a lesby. Do ohně přilévala i konzervativní náboženská hnutí jako Moral Majority, která interpretovala AIDS jako „boží trest“ za homosexualitu a „nemorální“ chování. V reakci na to se část lesbické komunity uchýlila k ironické obranné rétorice: pokud je AIDS božím trestem, pak jsou lesby zřejmě bohem vyvolené, protože ho údajně nemohou dostat. To samozřejmě nebyla pravda. Lesby zůstaly v paměti epidemie AIDS většinou jen jako pečovatelky o homosexuální muže. Je nezpochybnitelnou pravdou, že lesbické aktivistky poskytovaly rozsáhlou péči – organizovaly se v podpoře bezpečných transfuzí a dárcovství krve, doprovázely nemocné, vytvářely sítě solidarity. I přestože byla jejich práce naprosto zásadní a právem jim vysloužila první písmeno v akronymu LGBTQ+, redukovat jejich roli pouze na pečovatelství znamená přehlížet jejich přímou zkušenost s nákazou, aktivismem i strukturální diskriminací. Lesby byly součástí každé úrovně boje s AIDS. Byly to pacientky, aktivistky, právničky, zdravotnice, umělkyně i historičky. Byly zkrátka všude.
L
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se v rámci ACT UP zformovala skupina žen, které začaly požadovat uznání ženských a lesbických zkušeností s HIV. Jak vzpomíná aktivistka Maxine Wolfe v knize z roku 2021 Let the Record Show (Ať je zaznamenáno) od Sarah Schulman, „pokud by CDC nezahrnulo infekce spojené s HIV do své definice, neexistoval by relevantní výzkum. Bez výzkumu by neexistovala žádná léčba“. Wolfe, která se sama identifikuje jako lesba, v roce 1990 začala pořádat tzv. Dyke Dinners – lesbické večeře, které vytvářely prostor pro sdílení zkušeností žen, jež se cítily v aktivismu ACT UP marginalizované. Na těchto setkáních vznikl i Women’s Caucus, ženská frakce ACT UP, která si stanovila dva hlavní cíle: donutit CDC ke změně definice AIDS, jež byla psaná podle mužských symptomů, a zvýšit povědomí o bezpečnějších sexuálních praktikách v lesbické komunitě. Jejich práce vyvrcholila právě 1. ledna 1993, kdy CDC konečně rozšířilo definici AIDS tak, aby zahrnovala i symptomy specifické pro ženy. Mezi ty patřily například záněty pánevní oblasti či rakovina děložního čípku. Do té doby byla situace žen v epidemii dramatická. Podle zdrojů z online výstavy univerzity Yale We Are Everywhere: Lesbians in the Archive (Jsme všude: Lesby v archivu) tvořily v roce 1991 ženy asi 40 % HIV pozitivních a 12 % pacientů s AIDS, většina však nedostala správnou diagnózu. Definice CDC totiž nezohledňovala ženské symptomy a ženy byly vyloučeny z klinických studií i testování léků. Protože Správa sociálního zabezpečení vycházela z této definice, mnoho žen nesplnilo podmínky pro sociální dávky. Až 65 % HIV pozitivních žen tak zemřelo bez diagnózy AIDS – mezi nimi i Katrina Haslip.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
