V malém bytě sedí u stolu několik lidí, mezi nimi i Vova. Při evakuaci civilistů z fronty zasáhla autobus střela a rozmetala ho. Vova přišel o čtvrtinu hlavy, přežil jen zázrakem. Ihor Shemihon z kyjevského Domu milosrdenství ho našel v hlavním městě na ulici bez dokladů. Je schopný ztuha a téměř nesrozumitelně říci pár slov. Je jen velmi těžko odhadnutelné, kolik kognitivních schopností mu zůstalo. „Někteří naši klienti přišli o domov doslova přes noc. Válka jim vzala všechno – nejen střechu nad hlavou, ale i rodinu, zdraví a víru v budoucnost,“ vysvětluje Olha Shemihon, jedna z vedoucích organizace, která už řadu let poskytuje přístřeší a podporu lidem na okraji společnosti.
Rychle se rozšiřující fenomén ostře dopadá zejména na starší lidi, lidi s fyzickým postižením a válečné veterány. Mnozí z nich se prostě nemají kam vrátit – jejich domy byly zničeny, rodiny se rozpadly a zranění nebo psychická zátěž jim znemožňují najít si práci. Ti, kdo navíc například při evakuaci přišli o doklady, se ocitají ve slepé uličce, protože bez nich nemohou čerpat žádnou sociální podporu ani si najít legální zaměstnání. Lidé se ocitají v pasti synergie krizí.
„Stát dnes logicky směřuje většinu peněz na obranu. Na lidi na ulici nezbývá téměř nic. Proto jsme museli převzít část zodpovědnosti my – neziskové organizace a dobrovolníci,“ popisuje Ihor. V Domě milosrdenství se jejich přístup k lidem bez domova liší od běžných azylových domů. Nejde jen o to nabídnout jídlo a postel. Klíčové je pomoci jim získat zpět důstojnost, motivaci a pocit smyslu. „Nestačí jen dát člověku najíst a místo k přespání. Pokud mu neukážete, že má pořád nějakou hodnotu, že je pořád člověkem, nedává mu život důvod pokračovat,“ říká Olha.
Olha a Ihor pomáhají se získáním dokladů, propojením s úřady nebo zdravotní péčí. Součástí Domu milosrdenství je ale i komunitní život, který se ukazuje jako klíčový prvek pro psychickou stabilizaci. Obyvatelé se zapojují do drobné práce, ať už jde o zahradničení, úklid a vaření, nebo výrobu jednoduchých produktů. Práce a možnost být užitečný posilují jejich pocit hodnoty a pomáhají obnovit sebedůvěru. „Válka zlomí nejen tělo, ale i duši. Když se vrátíte domů a zjistíte, že už nemáte domov, rodinu nebo zdraví, je strašně těžké najít nový smysl života. Právě s tím se snažíme pomáhat,“ doplňuje Ihor.
Dům milosrdenství klade velký důraz na respekt k individuální motivaci. Pokud někdo nechce změnit svůj život, pomoc nevnucují. Na druhou stranu každý, kdo je připraven začít znovu, může počítat s maximální podporou. Tato filozofie vychází z přesvědčení, že každý člověk má právo na druhou šanci bez ohledu na to, jaké chyby udělal v minulosti. Kromě materiální a sociální pomoci nabízí Dům milosrdenství i duchovní podporu, která je pro mnoho lidí klíčovým prvkem zvládání traumatu a nacházení smyslu. Přestože organizace vychází z křesťanských hodnot, ani duchovní pomoc nikomu nevnucuje – je prostě jen otevřená všem, kteří o ni stojí.
„Když k nám přijde někdo, kdo prošel ulicí nebo zákopy, nemůžeme mu říkat, co má cítit nebo jak má věřit. Můžeme mu ale ukázat, že pořád existuje světlo a naděje, i když sám už žádné nevidí,“ uzavírá Olha. Jak ukazuje příběh Domu milosrdenství, sociální práce v době války není jen o poskytování základních potřeb. Je o vytváření prostoru, kde se lidé mohou znovu cítit jako součást společnosti, kde mohou být viděni, slyšeni a kde mohou pomalu znovu uvěřit, že život má smysl. Ukrajina bude po válce nutně potřebovat nový systém podpory, který bude počítat i s lidmi na ulici – nejen jako s problémem k řešení, ale jako s lidmi s vlastní důstojností a příběhem.
Jiří Pasz je novinář, fotograf, dokumentarista, cestovatel a humanitární pracovník. Věnuje se především lidským právům, duševnímu zdraví a zvyšování povědomí o humanitárních a rozvojových problémech.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
