NP č.622 > Téma číslaVzpomínky, co se do učebnic dějepisu nedostanoutext: Alžběta Ruschková, koláž: Databáze dějin všedního dne

Vypravování o dětství prožitém na venkově, zápisky neznámého dělníka nebo dopisy psané rodině a přátelům. Zdánlivě banální vzpomínky z běžného života „obyčejných“ lidí jsou mnohdy velmi cenným zdrojem informací o naší minulosti. A právě na ně se zaměřuje Databáze dějin všedního dne. Její součástí se může stát každý z nás.

„Narodila jsem se 29. 3. 1924 v malé vesničce blízko Rokycan a na dětství teď ve stáří stále více vzpomínám. Byli jsme tři sourozenci, já z nich byla nejstarší. Maminka, i když jsme museli žít velmi skromně, nám umožnila přesto prožít mládí radostné a šťastné. Chtěla bych popsat, jak jsme žili během jednoho roku.“ Tímto až téměř poetickým úvodem začíná jeden z několika set záznamů, které si můžeme v digitalizované podobě prolistovat na internetových stránkách Databáze dějin všedního dne (DDVD) – unikátní studnice poznatků o každodenním životě lidí napříč dobami a společností. Mezinárodní výzkumný projekt, vytvořený ve spolupráci s Vídeňskou univerzitou a určený především badatelům (ať už profesionálním, či amatérským) a studentům, ale i zájemcům z řad široké veřejnosti, nám představil Vojtěch Kessler z Historického ústavu Akademie věd.

 

Proč je pro historiky důležité uchovávat všední, obyčejné vzpomínky?

Odpověď na tuto otázku je poměrně složitá a částečně souvisí s vývojem historických věd. Když to vezmu laicky, tak třeba druhou světovou válku už máme popsanou ze všech stran, ale chybí nám právě povědomí o tom, jak v té době žili „běžní lidé“. Nebo covid – jak se o tomto období bude mluvit za 100 let? Samozřejmě budou k dispozici počty zemřelých či grafická znázornění, jak se nemoc šířila. Ale to, co si z toho odnášíme my, co jsme to zažili, je určitý kolektivní, generační zážitek. Určité prožívání, které se běžně do učebnic dějepisu nedostane, ale může nám pomoci pochopit hlubší souvislosti dějin.

 

Co všechno tedy v databázi nalezneme?

Paměti, deníky, korespondenci, osobní doklady, dokumenty, vysvědčení, posudky… Obecně to, co lidé považují za podstatné, aby se zachovalo. Jsou tam i fotografie, které aktuálně digitalizujeme. Ale největší část tvoří různá vyprávění, mnohdy i krátké texty, ve kterých nám člověk popíše třeba své vzpomínky na to, jak v 70. letech prožíval Vánoce. Hlavní jádro dokumentů pochází z první poloviny 20. století, cca do 50. let. Nejstarší prameny jsou z konce 18. století, ale máme i aktuální vzpomínky z roku 2024. V současnosti máme vyvěšených asi 800 textů, nicméně jde pouze o zlomek, většina je ještě ve fázi zpracovávání.

Třeba druhou světovou válku už máme popsanou ze všech stran, ale chybí nám právě povědomí o tom, jak v té době žili „běžní lidé". 

Mají lidé zájem vám zasílat i právě nové, aktuální vzpomínky?

Často je musíme přesvědčovat, že ačkoliv jim to možná teď přijde banální, v budoucnu ta reflexe bude velmi užitečná a je dobré tu svou stopu v dějinách zanechat.

 

Kdo a čím může do databáze přispět?

Přispět nám může úplně každý, relevantní jsou pro nás v zásadě všechny vzpomínky, za dvou podmínek – zaprvé požadujeme materiál ve formě textu a zadruhé ten text nesmí být z důvodu autorských práv nikde dříve publikován.

 

Jaký je rozdíl mezi DDVD a možná o trochu slavnějším projektem Paměť národa, který také uchovává vzpomínky pamětníků na různé události?

Z mého pohledu nejsme vůbec konkurenti, Paměť národa na dějiny kouká trochu jinak než my. Ukažme si to opět na příkladu druhé světové války – zatímco oni shánějí především silné osobní příběhy „hrdinů“ nebo „obětí“, zkrátka vzory, které společnost potřebuje, my ukazujeme, jak události prožíval „šedý střed“, tedy zdánlivě nezajímavý zbytek. To je pro nás historiky daleko zajímavější, protože to tvoří větší procento tehdejších vzpomínek.

 

Vybrané vzpomínky vydáváte také knižně. V loňském roce vyšla například publikace Babičky očima vnoučat zachycující – jak už název napovídá – vzpomínky pamětníků na jejich babičky. O čem dalším si můžeme v tištěné formě přečíst?

Momentálně vyšly tři knihy, rozpracované máme další čtyři. Vždy si vybereme nějaké zajímavé téma, které se nám během zpracování textů „vyklube“ a které můžeme na základě těch vzpomínek nějakým způsobem analyzovat. Třeba teď zpracováváme vzpomínky na prožívání vánočních svátků, další knihy pojednávají například o studentském životě v době protektorátu nebo o životě na panelovém sídlišti.

 

 

 

Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.


Alžběta Ruschková autor / Alžběta Ruschková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Kouřící šimpanzi nebo sobi na muchomůrkách. Závislosti se nevyhýbají ani zvířatům / Magdaléna Tichá, Alžběta Ruschková > NP č.623 > Téma čísla Zalíbení v návykových látkách nenacházejí pouze lidé, ale i mnozí obyvatelé zvířecí říše. Povzneseného stavu dosahují třeba požíráním kvašeného ovoce, jedovatých rostlin, hub i dalších živočichů, ze zvířat chovaných v zajetí se pak mohou stát i notoričtí kuřáci. číst dále „Při shánění bydlení člověk čelí mnoha předsudkům“ aneb Jak se hledá domov lidem v sociální tísni / Alžběta Ruschková > NP č.621 > Socky Zlepšovat svou situaci – to je hlavním cílem prodeje Nového Prostoru. Klienti se snaží dát svůj život do pořádku a v ideálním případě i najít stabilní bydlení. Jak se ale takový „skutečný domov“ po zkušenosti s životem na ubytovně, na nocležně, či dokonce na ulici hledá? číst dále Pravou brusli si musím obout vždycky první
Prodejkyně Broňa versus Martina Sáblíková / Alžběta Ruschková
> NP č.606 > Prodejci NP Se sedminásobnou olympijskou medailistkou Martinou Sáblíkovou se prodejkyně Broňa potkala v kanceláři jednoho z prosklených pankráckých věžáků. Nad kávou a s krásným výhledem na Prahu si povídaly o rychlobruslení, konci kariéry, ale třeba také o oblíbené zmrzlině.
číst dále
Vzpomínky, co se do učebnic dějepisu nedostanou / Alžběta Ruschková > NP č.622 > Téma čísla Vypravování o dětství prožitém na venkově, zápisky neznámého dělníka nebo dopisy psané rodině a přátelům. Zdánlivě banální vzpomínky z běžného života „obyčejných“ lidí jsou mnohdy velmi cenným zdrojem informací o naší minulosti. A právě na ně se zaměřuje Databáze dějin všedního dne. Její součástí se může stát každý z nás. číst dále