Je nezpochybnitelnou skutečností, že technologický vývoj výrazně zasahuje do každodenních činností většiny z nás, od odpovídání na e-maily v autobuse přes fotografování obzvláště půvabného západu slunce až po večerní sledování filmů. Změny, které nám do života přinesly technologie, dokážeme na první pohled pojmenovat snadno. Co když ale moderní vynálezy mění i samotný způsob, jakým o světě okolo nás přemýšlíme?
Jednou z klíčových složek našich schopností a vůbec zásadním prvkem pro fungování většiny z nás je právě fantazie. Pomocí ní se třeba učíme nebo ji využíváme jako obranný mechanismus. „Jednotlivé věci, které si představujeme, nám pomáhají tvořit mentální modely. Lidé jsou vlastně takoví malí vědci. Fantazie nám umožňuje tyto modely nejen tvořit, ale také s nimi provádět operace. Jde o schopnost mysli informace skládat do komplexnějších celků, operovat s nimi a potom generovat řešení,“ vysvětluje Filip Děchtěrenko z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a vědecký pracovník Akademie věd České republiky.
Odhalit přesný vliv technologií na fantazii je náročný a zdlouhavý úkol.
I on se zamýšlel nad tím, jaký vliv na fantazii a schopnost představivosti technologie mají. Odpověď na tuto otázku není ovšem vůbec snadná. Přestože se vědci tématu věnují, odhalit přesný vliv technologií na fantazii je náročný a zdlouhavý úkol. V historii psychologie je navíc komplexnější zkoumání fantazie stále relativně novou záležitostí. „Obecně se u všech dopadů technologií poměrně špatně určuje trvalý efekt. Dnes jsme technologiemi obklopeni každodenně, tak je těžké rozklíčovat, jak moc velký vliv daná věc má,“ dodává Děchtěrenko.
Lidé podle něj digitální technologie vnímají jako další z nástrojů, kterým lze fantazii účinně rozvíjet. Nedá se na ně ale výhradně spolehnout. „Mám rád Matoušův efekt, který vychází z Nového zákona. Matouš říká: ‚Chudí budou chudší a bohatí budou bohatší.‘ Tohle platí ve vzdělávání i ve spoustě jiných věcí. Funguje to třeba i na příkladu sociálních sítí – když má člověk dobré vztahy a je schopen komunikovat, tak sociální sítě tyto vztahy prohloubí a zlepší jejich kvalitu. A opačně. Pokud tedy člověk technologie využívá dobře, tak mu mohou pomoci dosáhnout vyšší míry fantazie,“ popisuje psycholog.
Vidět jako kráva, chutnat jako sumec
Lidská fantazie pracuje jen se smyslovými vjemy, které již zná. To ji paradoxně omezuje nejvíce. „Neumíme si totiž představit něco, co jsme nikdy neviděli. Umíme jenom vzít něco, co známe, a provést operace, aby vzniklo něco nového,“ říká Děchtěrenko. „Dokážeme si představit, jak vidí pes, protože vidí namísto tří barev dvě, které kombinuje. Nedokážeme si ale představit, jak vidí například kráva, která nezaostřuje na jeden bod, ale má zaostřený celý pruh na horizontu. Nedokážeme se vžít ani do sumce, který má chuťové buňky po celém těle, díky čemuž se orientuje,“ doplňuje doktorand Cyril Kaplan z Katedry psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
S představením nepředstavitelného mohou podle Děchtěrenka pomoci například generativní nástroje umělé inteligence, které dokáží pracovat způsobem, ke kterému by lidská mysl sama nedošla. Ty dokáží generovat vizuální, textový i další obsah na základě textového zadání. Pokud tedy podobnému nástroji zadáme kresbu kočky, po několika vteřinách (složitější nástroje ovšem mohou pracovat i mnuty nebo hodiny) budeme mít uměle vytvořený obrázek domácího mazlíčka. Podněcování fantazie pak může pomoci, pokud záměrně vytvoříme takový obsah, který naše mysl sama nevytvoří.
„Budeme-li lidem ukazovat netypické exempláře, pak rozevřeme možnosti, odkud mohou startovat ve svém tvořivém procesu,“ dodává psycholog Děchtěrenko. Varuje ale před tím, že i generativní nástroje mají, stejně jako lidé, své stereotypy a předpojatosti. „Generativní nástroje navíc nejsou tak rychlé a pokročilé. Nebál bych se toho, že můžeme cokoliv vygenerovat, a přestaneme se tak snažit. Mozek představivost nenahradí. Je naopak podnětné sledovat, jak algoritmus řeší daná zadání,“ uzavírá Kaplan.
Svět jako kostka
Vlivu technologií na vnímání si všímají i další lidé mimo psychologickou obec, například Marie Bakšteinová, která na Gymnáziu profesora Jana Patočky vyučuje výtvarnou výchovu. Digitální technologie podle ní způsob, jakým děti uvažují, mění především proto, že s nimi tráví hodně času. „Spousta chlapečků milujících Minecraft má všechno převedené do hranatých tvarů. Pro ně je realistické zobrazení vytvořit vše z kostiček,“ vypráví se smíchem. Podle psychologa Děchtěrenka jde opět o přirozenou reakci na využití sady vědomostí, kterou děti mají. „Když si lidé představují mimozemšťana nebo Boha, tak vždy využijí věci, co znají. Tím pádem, když děti vyrůstají u Minecraftu, tak jejich představa začíná v této kostičce,“ popisuje. Sama Bakšteinová se domnívá, že technologie okupují dětskou fantazii proto, že díky nim momentálně zažívají nejvíce emocí a dobrodružství. Dodává, že fascinace postavami a symboly z digitálního světa u dětí časem odezní. U starších se objevují jiné zájmy, které souvisí i s větší schopností abstrakce.
Technologie tedy mohou naši fantazii podněcovat i inspirovat. Nemůže ale naše představivost v době speciálních efektů a generativních nástrojů zlenivět? Experti se shodují, že nikoliv. Zásadní podle nich ale je přijímat stimuly z různých prostředí a nespoléhat se výhradně na technologie.
Líná fantazie?
Cyril Kaplan vysvětluje, že ohledně fantazie může panovat obava z obdoby takzvaného Google efektu. „Od té doby, co máme Google, si nepamatujeme určité drobnosti. Jednoduše máme tendenci zapomenout věci, které si můžeme vygooglit. Možná když místo fantazie použijeme jiné nástroje – například se koukáme na Harryho Pottera namísto toho, abychom ho četli –, tak se fantazie oslabuje,“ říká. Zdůrazňuje ale, že výzkumů představivosti je velmi málo, proto na podložení podobných myšlenek zatím neexistují důkazy ani tvrdá data.
Tam, kde fantazii omezují naše vlastní smysly, mají ale své limitace i existující technologie. „To, co nám zobrazuje virtuální svět a třeba filmy, je z mého hlediska pořád omezené proti tomu, kam nás může dovést fantazie. Digitální technologie podle mě spíše otvírají další možnosti, než že by je omezovaly,“ míní psycholog Masarykovy univerzity a vedoucí týmu Interdisciplinárního výzkumu internetu a společnosti David Šmahel.
Kreativitu i fantazii můžeme umocňovat, když jí dodáme nástroje a potravu, kterou může dále kombinovat.
Například zmíněné hraní Minecraftu podle studie vědců z univerzity v Iowě u dětí může zvýšit kreativitu právě díky tvůrčí svobodě, která svět známé videohry provází. Větší kreativita byla ovšem zaznamenána hlavně u dětí, které k videohře nedostaly předem žádné instrukce a mohly se řídit pouze vlastní intuicí.
Když tedy vymyslíme nový obsah nebo nástroje, fantazie se dokáže vydat úplně novým směrem. Navíc má schopnost se sama trénovat. „Kreativitu i fantazii můžeme umocňovat, když jí dodáme nástroje a potravu, kterou může dále kombinovat. Rozvíjí ji třeba čtení nebo klidně hraní Dračího doupěte. Trénujeme ji navíc průběžně skrz činnosti, které děláme,“ míní Kaplan. Velká část fantazie je navíc přirozeně vrozená.
Nezkrácenou verzi článku naleznete v nejnovějším vydání Nového Prostoru. Předplaťte si časopis a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
