NP č.605 > RozhovorMusíme si zvykat, že se naše silné stránky změní. Důležitým začne být to, co za nás AI dělat nedokážeAlena Spálenská

S profesorem Jiřím Matasem, předním českým vědcem v oblasti umělé inteligence, jsme si povídali o tom, proč chatboti neumí psát vtipy a jestli lidé neztratí smysl, až je v inteligenci překoná počítač.

Existují nějaké nešvary nebo nepřesnosti v tom, jak o AI hovoříme v médiích?
Určitě, nastalo to, co se dělo za covidu. Mluví o tom téměř kdokoliv, kdo je dotázán, a mluví o čemkoliv. Lidé si pod pojmem umělá inteligence často představují jiné věci, než jaká je realita. Když člověk zaslechne slovo inteligence, tak si představí něco, co přemýšlí jako člověk. Současná umělá inteligence je ale hlavně aplikace strojového učení. Z množství dat a příkladů extrahuje konkrétní zajímavou znalost. Nejde o žádné vědomí nebo organismus, který by měl vůli nebo cíle. A většinou řeší jen velmi konkrétní problémy.

 

Proč chatbot dokáže napsat skvělou báseň, ale už neumí napsat vtip?

Možná neviděl dost příkladů vtipů. Na internetu jich sice najdete plno, ale nebývá u nich napsáno „toto je vtip“. Základem vtipu je často to, že ho neočekáváte. Ten stroj ten vtip potřebuje nějak rozpoznat. Věřím, že kdyby mu člověk předložil takové ty knížky vtipů, které vycházely za socialismu, tak by potom zvládl psát i vlastní. Také je důležité vtip použít ve správné situaci. Když chatbotovi řeknete, ať vám napíše vtip, tak se zeptá, pro jakou ho potřebujete situaci. A popis té situace se všemi detaily by mohl být zatraceně složitý. Navíc se ten chatbot nemá z čeho naučit, jaký vtip je vhodný po třech pivech a jaký až po deseti. Ty zdroje tak nejsou psány.

 

Co třeba my oproti umělé inteligenci umíme, ale považujeme to za samozřejmost?

Já bych si hodně vážil umělé inteligence, která by dokázala hrát mikádo. Musela by umět hýbat tyčkou, poznat, kde jaká je a která by mohla být volná, vytáhnout ji tak, aby se ostatní nepohnuly. Ty tyčky jsou si navíc velmi podobné. Malé dítě nepotřebuje vidět jedinou internetovou stránku, aby mohlo mikádo začít hrát. Přitom je celý ten proces mnohem složitější, ve vývoji algoritmů jsme od toho mnohem dál než od encyklopedických znalostí. Když chcete hrát mikádo, tak si ho musíte nejdřív několikrát zkusit, abyste to měli v ruce. Navíc když děláte takovéhle experimenty ve skutečném životě, tak máte pokaždé trochu jinou situaci. Váš mozek v šeru pozná červenou barvu, přestože kvůli tmě vypadá spíš jako hnědá. Všechny tyhle senzorické informace je pro počítač docela těžké zpracovat.

VĚŘÍM, ŽE KDYBY MU ČLOVĚK PŘEDLOŽIL TAKOVÉ TY KNÍŽKY VTIPŮ, KTERÉ VYCHÁZELY ZA SOCIALISMU, TAK BY POTOM ZVLÁDL PSÁT I VLASTNÍ. 

Jakých schopností si teda na lidech budeme vážit, když už je jedno, kdo dokáže napsat skvělou esej? Zůstanou nám vůbec nějaké silné stránky?

Myslím, že bude docela dlouho platit, že co vyžaduje hlavu a ruce, nebude tak rychle nahrazeno. Například péči bude těžké automatizovat, protože si člověk musí dávat pozor, aby neuškodil. A kvůli tomu se to nemůže moc testovat, protože riskujete, že robot pacientovi omylem vypíchne oko.

 

Velmi obtížné by bylo nahradit truhláře a všech jeho tisíc nástrojů a druhů dřeva. A obecně takovou interakci hmoty a myšlenky. My hrozně přeceňujeme to, co sami moc neumíme – pamatovat si spoustu faktů. Dřív jsme si mysleli, že až stroj dokáže porazit šampiona v šachách, tak to bude skutečná umělá inteligence. Potom se ukázalo, že je to pro ten stroj jednoduché, a dnes jsou počítače neporovnatelně lepší než šachista. A co na tom. Chlap s lopatou je proti bagru také nic. Na nás některé projevy dělají velký dojem, ale možná je to v oblastech života, které nejsou důležité.

 

A v péči by nám možná chyběl i ten lidský faktor. Nebo si na to tak zvykneme, že nám bude jedno, že se o nás stará robot?
Myslím, že si na ty roboty zvykneme, budou s námi konverzovat, budeme se k nim chovat téměř jako k lidem. „Tohle je můj Pepa, když se ho zeptám, co říkali ve zprávách, tak on mi to všechno řekne.“ Trochu hrozí problém velké matky, že si na pomoc robotů tak zvykneme, až si odvykneme dělat jakákoliv vlastní rozhodnutí.

 

Své lidství si často stavíme na tom, že máme inteligentní mozek a nějaké své talenty. Nehrozí nám, že trochu ztratíme smysl? Nebo alespoň v generacích, které se do AI světa nenarodily?

Možná se ukáže, že máme blíž ke zvířatům, než si myslíme. Ale tak co. Já na to koukám tak, že si budu moci vybrat, co chci v životě dělat a co mě bude bavit. A s tím, že je počítač ve věcech, jako je psaní básní, lepší než já, se budu muset naučit žít. Asi bude platit, že ti lidé, kteří si hodně cení toho, že jsou výbornými profesionály v nějaké oblasti, kde se objeví něco řádově lepšího, budou mít problém. Novináři budou psát méně standardních článků, protože u nich už bude jedno, že je napsal stroj. A místo toho budou čas věnovat psaní věcí, které před nimi nikdo neřekl. A takových věcí je hodně málo. Důležitým se začne stávat to, co AI udělat nedokáže.

Je třeba otázka, co je to kreativita. Umělá inteligence o tom vyvolá diskuzi, což je přínosné. 

Je třeba otázka, co je to kreativita. My vlastně moc nevíme, co je to vědomí, co je inteligence a co je kreativita. A ta umělá inteligence o tom vyvolá diskuzi, což je přínosné. Možná vznikne definice, že kreativní je něco, co se nepodobá ničemu, co udělala umělá inteligence, protože umělá inteligence jen promíchala to, co už bylo k dispozici předtím.

 

Pamatuji si, když mi bylo asi 11 a měl jsem první kalkulačku. Děti, co uměly ve škole dobře počítat, byly do té doby chytré. A najednou máte krabičku, která násobí a sčítá mnohem lépe. Přestože v té kalkulačce nic inteligentního není. Náš mozek se miliony let skvěle vyvíjel, aby přežil. To, co děláme posledních pár tisíc let, že čteme a myslíme abstraktně, považujeme za projev inteligence, něco, čím se lišíme od zvířat. Ale oproti stroji v tom zas tak silní nejsme a nebudeme. A budeme si muset zvykat, že to není naše silná stránka.


Lidé se obecně bojí změn a báli se i příchodu televize a internetu, přestože tyto technologie zatím společnost úplně nerozvrátily. Je to tentokrát jiné?

Je potřeba regulace. Dnes máme regulaci dat, potřebujeme ještě regulaci toho, v čem nás ty algoritmy mohou ovlivnit. Velké firmy ta pravidla dodržují, protože jsou velkým cílem různých pokut. Někdy v druhé půlce 19. století se začala rozvíjet průmyslová chemická výroba a začalo se stávat, že někdo zabil půlku ryb v řece tím, že do ní vypouštěl odpad z továrny. A chvilku trvalo, než se na ta negativa přišlo a zareagovalo. V současné době nejsme dostatečně netolerantní vůči manipulaci. Začneme si té manipulace ale všímat a s nějakým zpožděním vznikne i reakce na všech úrovních: regulace, kontrola, výchova a etika. 

 

 

 

Celý rozhovor naleznete uvnitř časopisu. Ten si můžete také předplatit a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.


autor / Alena Spálenská VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Musíme si zvykat, že se naše silné stránky změní. Důležitým začne být to, co za nás AI dělat nedokáže / Alena Spálenská > NP č.605 > Rozhovor S profesorem Jiřím Matasem, předním českým vědcem v oblasti umělé inteligence, jsme si povídali o tom, proč chatboti neumí psát vtipy a jestli lidé neztratí smysl, až je v inteligenci překoná počítač. číst dále Chcete vědět, jaké je být člověkem? Přečtěte si pohádku / Alena Spálenská > NP č.611 > Téma čísla Podle psychoanalytiků jsou pohádky tím nejlepším otiskem lidské zkušenosti, který máme. Proč mají svůj příběh o Popelce lidé z kultur celého světa a čím jsou pohádky důležité pro správný vývoj dětské mysli? číst dále Vaše paměť není záznamník, ale Wikipedie. Upravit ji může každý / Alena Spálenská > NP č.622 > Téma čísla Svou paměť si možná představujete jako knihovnu s poličkami plnými úhledných přesných záznamů z jednotlivých fází vašeho života. Potom by vás asi překvapilo v ní najít knihu, ve které půlka stránek chybí a místo nich někdo perem načmáral, jak si myslí, že to bylo. číst dále Zaťukej to na dřevo, jinak nepřijde Ježíšek / Alena Spálenská > NP č.599 > Téma čísla Dětská mysl je opředena kouzly. Nadpřirozena se naše mozky ale nevzdávají ani v dospělosti. K čemu nám magické přemýšlení slouží, jak se vlastně vyvinulo a jak můžeme sami sebe očarovat k lepším výsledkům? číst dále