NP č.600 > VědaMozkový implantát? Ne, raději neinvazivní mozkovou stimulaci.text: Luboš Brabenec, foto: Katarína Motalová

Je možné vylepšit fungování mozku neinvazivně, bez složitého a náročného chirurgického zákroku? Jen pomocí přístroje, který lze snadno nasadit na hlavu? Taková technologie není sci-fi a máme ji už dnes.

V minulém roce mezi širokou veřejností silně rezonovala prohlášení Elona Muska o jeho projektu Neuralink, v němž vyvíjí unikátní miniaturní čipy, které lze chirurgicky implantovat do lidského mozku. Ve svých tweetech fanouškům sliboval, že Neuralink v blízké budoucnosti vyřeší celou řadu jejich problémů a bude sloužit k léčbě nejrůznějších onemocnění – od autismu až po tinnitus. Tato tvrzení jsou však značně přehnaná a zatím k nim musíme přistupovat skepticky. To ale neznamená, že tento výzkum nemá smysl. Dá se očekávat, že Neuralink může brzy pomoci například ochrnutým lidem při ovládání bionických protéz. Mozkové implantáty však již dnes nejsou hudbou budoucnosti. Například hluboká mozková stimulace (DBS), při které se do hlavy zavádí elektrody až 7 cm hluboko, se při léčbě příznaků Parkinsonovy choroby používá již několik desetiletí. Neexistují však i nějaké jednodušší, bezbolestné a neinvazivní technologie, kterými by šlo přímo ovlivnit fungování našeho mozku?

 

Neinvazivní mozkové stimulaci se v neurovědním výzkumu věnuje stále více pozornosti. Mezi dvě nejrozšířenější metody patří v současnosti stimulace pomocí magnetických pulzů a stimulace velmi slabým elektrickým proudem. Transkraniální magnetická stimulace (TMS) funguje na principu elektromagnetické indukce a díky rychlým změnám magnetického pole je schopná přímo aktivovat naše neurony. Naopak transkraniální elektrická stimulace (tES) neurony přímo neaktivuje, ale pouze tuto aktivaci usnadňuje a zlepšuje tedy proces učení. Efekt TMS tudíž nezávisí příliš na tom, co během stimulace děláme, naopak u tES je nutné trénovat to, co chceme zlepšit. Obě tyto metody jsou bezbolestné, bezpečné a jsou schopny vyvolat dlouhodobé pozitivní změny v našem mozku.

 

A jak taková stimulace vypadá v praxi? Nejde o nic složitého, ani nepříjemného. Daný člověk sedí pohodlně v křesle a k hlavě je mu přiložena elektromagnetická cívka nebo jsou mu na hlavu nalepeny speciální elektrody. Stimulační sezení pak trvá většinou kolem 30 minut. Aby efekt stimulace vydržel co možná nejdéle, je třeba tato sezení několik týdnů opakovat.

Transkraniální magnetická stimulace se nyní nepoužívá jen ve výzkumu, ale i v klinické praxi.

Ani tyto metody ale nejsou nějakými žhavými sci-fi novinkami. První nepříliš úspěšné pokusy o neinvazivní stimulaci sahají až k přelomu 19. a 20. století. V americkém tisku se v té době objevovala řada inzerátů, které nabízely zázračné elektrické stimulátory pro všechny neduhy těla i ducha. Kromě neseriózních podnikatelů a podvodníků (mezi které patřil i syn Thomase Alvy Edisona) nejevila však vědecká obec o tyto metody příliš velký zájem. Pro magnetickou stimulaci nebyly v té době dostatečně účinné elektromagnetické cívky a elektrickou stimulaci slabým proudem brzy v popularitě předběhla kontroverzní elektrokonvulzivní terapie (lidově známá jako „elektrošoky“). Ta však funguje na odlišném principu a používá velmi silný elektrický proud, který je více než 400x silnější než proud u neinvazivní tES. V 80. letech minulého století nastal ale obrat a neinvazivní stimulace se postupně dostala opět do popředí. Díky rozvoji neurozobrazovacích technologií v posledních dvou desetiletích pak dokázali vědci zpřesnit zacílení stimulace i lépe měřit její efektivitu.

 

A jak jsme na tom dnes? Transkraniální magnetická stimulace se nyní nepoužívá jen ve výzkumu, ale i v klinické praxi. V roce 2008 byla americkou zdravotnickou agenturou FDA potvrzena její efektivita při léčbě deprese. Transkraniální elektrická stimulace se dosud v praxi běžně nepoužívá, avšak výsledky posledních studií jsou velmi slibné. Šlo by ale tyto metody použít i při léčbě jiných onemocnění, než je právě deprese? A mohli by je používat i zdraví lidé ke zlepšení svého výkonu?

 

V současnosti běží řada studií (např. i u nás v Brně, ve výzkumném centru CEITEC), které naznačují, že je možné tyto metody použít při léčbě příznaků schizofrenie nebo u pacientů s Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou. Neinvazivní mozkovou stimulaci má v hledáčku také armáda a vrcholoví sportovci. Výzkumy totiž ukazují, že je do jisté míry schopná zrychlit reakce a zlepšit paměť a pozornost i u zdravých jedinců.

 

Každá technologie má však své limity a zázračně nevyléčí všechny nemoci. Naslouchejme tedy prosím raději vědcům než hyperaktivním podnikatelům.

 

Autor je neurovědec. Pracuje ve výzkumném centru CEITEC Masarykovy univerzity.

 

 

Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete online či poštou přímo do své schránky!


autor / Luboš Brabenec VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nejpotřebnější často nepobírají sociální dávky. Nevědí, na co mají nárok. / Alžběta Ruschková > NP č.600 > Socky Více než polovina lidí v sociální tísni netuší, na jaké dávky mají nárok. To vyplývá z nedávného průzkumu, který redakce časopisu Nový Prostor provedla mezi svými klienty. Obtížná orientace ve složitém a mnohdy nepřehledném systému státní sociální pomoci je jedním z nejběžnějších problémů, se kterým se lidé bez majetku či bez domova potýkají. číst dále Způsob, jakým pomáháte vy, se mi líbí tak nějak z podstaty / Mariana Petřáková > NP č.600 > Rozhovor S Jiřím Macháčkem se při rozhovoru nepotkáváme. Zpívající herec a hrající zpěvák totiž překvapivě nemá rozhovory rád. „Asi je to tím, že patrně budu takový prapodivný tajnůstkář, který nemá potřebu se veřejně svěřovat s tím, jak to s ním doopravdy je, protože to vlastně pořádně sám neví,” odpovídá korespondenčně. Nový Prostor slaví jubileum a Jiří Macháček s ním. Ne poprvé a my doufáme, že ani naposledy. číst dále Jak se píšou šťastné konce / Monika Veselá > NP č.600 > Téma čísla Za skoro čtyřiadvacet let existence prošlo Novým Prostorem více než 5 800 lidí. Lidí v obtížné sociální situaci, lidí bez majetku, bez domova, ale s vůlí svůj život změnit. Škála jejich životních příběhů je překvapivě široká, od hloupých úrazů přes podnikatelské krachy až po vleklá citová strádání všeho druhu, pestré a často neuvěřitelné souhry náhod s drtivými následky. Cesta ze dna je náročná a plná překážek, se kterými se ne každý dokáže poprat. V tomto článku vám ale chceme představit dnes už bývalé prodejce, kterým se to povedlo. Tohle jsou jejich příběhy se šťastným koncem. číst dále Klára Issová versus prodejkyně Alena: Za každou rolí je nějaký příběh / Monika Veselá > NP č.600 > Prodejci NP S Klárou Issovou se potkáváme u kávy v jednom z podniků na pražských Vinohradech. Rozhovor s ní vedla prodejkyně Alena, která, jako obvykle, byla na setkání poctivě připravená. Přesvědčte se sami. číst dále