Po revoluci jsme s kamarády začali v bývalém svazáckém klubu na Kladně pořádat koncerty, to místo se jmenovalo Joy 05. Pak nám nabídli jinou budovu, na kraji města a tam jsme vybudovali Klub 19.
Tehdy to byla doba nadšení ze všeho novýho a my byli okouzlení, že i naše kapely začaly dělat hudbu, jaká se dělala venku. Jezdil jsem tenkrát na koncerty do Prahy, na Stalina, tam začínalo Rádio 1, a potkal tam lidi jako Pepu Sedloně a Standu Zímu, přes ně jsem poznal další, jako třeba kapelu Extáze sv. Terezy.
Přišli mi dost zajímavý, tak jsem je pozval do Devatenáctky. Už v osmdesátých letech jsem poslouchal na BBC pořad, kterej uváděl skvělej DJ John Peel. A tam jsem si všiml, že krom klasických desek pouštěl třeba i demokazety začínajících kapel, a když se mu to extrémně líbilo, tak ty lidi pozval do BBC a natočil s nima čtyři profi tracky a na tom základě se často přihlásil nějaký label, který měl o tu kapelu zájem.
Takže když EOST poprvé vystupovala v Devatenáctce, tak jsem si od nich dvě desky vzal a jednu jsem poslal do tohohle pořadu. John Peel mi pak poslal pohled, že jejich track několikrát pustili a abych mu poslal kontakt na někoho z kapely. Extáze tam pak na půl roku odjela, a když se vrátili, měli velký jméno. To bylo v roce 92.
Tady mám desku jeho výběrů, John Peel's Session se to jmenuje, na obalu jsou jména kapel, který on vytáhl. Když si to čteš, tak zjistíš, co to bylo za borce. To už mu bylo sedmdesát a pouštěl třeba Ministry. Pro něj nebylo důležitý, co je to za žánr, důležitý bylo, aby ta hudba měla koule.
Teď si s kolegou Tomášem Landsingerem říkáme, že bysme mohli začít do podobného pořadu Gillese Petersena posílat kompilace s českýma věcma, převážně zapomenutý klenoty předrevoluční doby, který nezná ani většina Čechů.
