Ladislav: Vy jste odněkud ze Slovenska, že?
Janko: Ano, ze Slovenska.
Ladislav: A odkud konkrétně?
Janko: Jsem ze Záhorie z města Malacky. Od Břeclavi to je asi padesát kilometrů a druhým směrem to je zas asi čtyřicet od Bratislavy. Malacky se prostě nacházejí mezi těmi dvěma městy.
Ladislav: Vidíte to, to je hned první věc, kterou máme společnou! Já jsem totiž ze čtvrtiny taky Slovák! Otec pochází z východu a dost na sobě vidím svý východňárský sklony, třeba v tom, že někdy dovedu být celkem dost vzteklej. (smích)
Janko: A pak máme společný taky to cestování. Četl jsem, že někdy taky stopujete. Před dvěma lety jsem byl čtyři týdny na jižním Slovensku a potřeboval jsem se dostat do Bratislavy, tak jsem zkoušel stopovat, ale za dvě hodiny mi nezastavilo ani jedno auto. Jak to děláte, že vám při stopování auta zastaví?
Ladislav: Na to je jednoduchá odpověď: jsem trpělivej.
„Mnohokrát jsem na cestách spal pod autem nebo v takovým tom přístěnku na vozíky, co bývá u supermarketů…“ „Jó, tam jsem spal taky!“
Janko: A máte nějaké triky na stopování?
Ladislav: Vždycky je důležitý, aby auto, které chcete stopnout, mělo kde bezpečně zastavit. Nikdo totiž nechce zastavit někde, kde by mohl ohrozit svůj život. Proto není možný stopovat na dálnici, ale je třeba si vybrat nějaký místo za městem, kde se dá rozumně zastavit. No, a pak člověk má jenom několik sekund na to, aby řidič získal dojem, že ho má vzít, protože ho vidí jen velmi krátký čas. Je důležitý být proto čistě oblečenej a hezky se usmívat, udělat jednoduše dobrý dojem. Taky je dobrý být holka, ale to už bohužel úplně nezměníme. (smích)
Janko: Kde na svých cestách spíte, když musíte přečkat noc venku?
Ladislav: Tak já mám, na rozdíl od lidí, kteří jsou na ulici, tu výhodu, že nemusím spát venku i v zimě, a mám tak možnost volby, kdy se na svý cesty vydám. Proto jezdím v létě, což je příjemný v tom, že bývá dvacet stupňů nad nulou a člověk může maximálně tak zmoknout. Spal jsem všude možně. Mnohokrát jsem spal pod autem nebo v takovým tom přístěnku na vozíky, co bývá u supermarketů...
Janko Ladislavovi vstoupí do řeči: Jó, tam jsem spal taky!
Ladislav pokračuje: ... pak taky v hamace, což je taková ta houpací síť, co se zavěsí mezi dva stromy, a pak na různých dalších místech. Člověk se může v podstatě vyspat kdekoli, což mi určitě můžete sám potvrdit, a nikdo se o něj moc nezajímá. O mně si lidi taky často mysleli, že jsem bezdomovec, když jsem spal venku, ale mně to bylo docela jedno, protože mě aspoň neotravovali a nechali mě v klidu spát.
Janko: Já jsem dřív spával ve stanu v parku. Nebo třeba v Anglii bylo takový vícepatrový parkoviště pro auta, kde se dalo přespat v místě, kde jsou schody. Tam to bylo dobrý.
Ladislav: A ten stan jste měl na jednom místě, kam jste se k němu vždycky vracel?
Janko: Jo, měl. Přesouval jsem se vždycky až po nějakým čase.
Ladislav: Já se musím přiznat, že jsem línej stan stavět, takže ho moc nepoužívám. Proto si vždycky radši najdu někde nějakou střechu nebo si ustelu třeba i pod mostem.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
