Sledovaný kurz se ovšem jeví jako více než pozitivní. Horor pro širší divácké, tedy nejen komunitní publikum už nutně nepředstavuje pouze přefiltrovaný-žánrový-film, nýbrž nabízí rafinovanější transformaci. Hororový prvek totiž již není pouze atrakcí, jejímž záměrem je, aby svého diváka vyděsila; místo toho je prostor hororového filmu nástrojem pro plnohodnotné dramatické vyprávění.
Před časem uvedené Tiché místo, stejně jako aktuální netflixový film využívají poměrně typické hororové narativy k rozvinutí mnohem dráždivějšího příběhu o na jedné straně mateřském daru, na té druhé ale také náročném břemeni, které musí žena ve stereotypy řízené společnosti nést. Současné horory se tak na jednu stranu staví na stranu žen; už tím, že je posouvají do rolí protagonistek, s nimiž vše stojí a padá. Na tu druhou jim ale nedávají prostor dýchat; jejich funkce je totiž přísně taková, jakou od nich konzervativní diskurz žádá. Důsledkem pak je, že takto vyjadřovaný „popkulturní feminismus" zůstává naplněn pouze na půl cesty. Tak, aby vyhověl „mužskému zadání". Postavil ženy do popředí, ale stále je nenechal disponovat skutečnou silou a mocí rozhodovat.
