Puberta je nadčasová
Bez ohledu na to, jaký se píše rok, kdo je u moci nebo jaké technologie hýbou světem, puberta a její prožívání vše do velké míry překryje. Doporučujeme příběhy tří statečných respondentů, kteří se s námi podělili o své zkušenosti z puberty v letech padesátých, sedmdesátých a devadesátých. Ať už posloucháte vyprávění z dob temného komunismu, normalizace, anebo nekonečně rozjetých devadesátek, máte pocit, že dobové reálie do rozbouřeného světa a nitra tehdejších puberťáků příliš nezasahovaly. Jistě, každá generace má své politické, technologické a kdovíjaké výlučnosti, ale samotné niterní prožívání puberty to v prazákladu nemění. V tomhle smyslu je puberta vlastně stále ještě pokračováním dětského, od běžné reality odloučeného světa.
V pubertě je to o hubu
Oblíbené tvrzení, že puberťáci jsou co generaci šílenější, zlejší, drzejší a nebezpečnější sobě i svému okolí, začíná docela pokulhávat, když si čtete třeba již zmiňované vzpomínky našich respondentů. Zdá se vám, že vaše ratolest až příliš lehkovážně surfuje po sociálních sítích? Postavte si proti tomu z legrace odbržděný vlak ze vzpomínek pana Vaňáčka. Jako každé jiné tápavé hledání, i puberta je obdobím permanentně přítomného nebezpečí a nástrah, jejichž kadenci jen umocňuje puberťákova nezkušenost a nezralost. V tomto smyslu je puberta rázným vykročením od dětského, od většiny rizik a nástrah odloučeného světa.
Pubertu nelze odfláknout
Spousta rodičů by si ideální průběh puberty svých dětí představovala ve stylu: „zavři oči a rychle utíkej, ať už seš z toho venku, ať už to máme všichni za sebou". Což je omyl. Skvěle o tom ve svém příspěvku píše psychoterapeut Zdeněk Macek na straně 18. A že správné prožití puberty včetně nějakých fyzických i psychických iniciačních procesů je klíčové pro zdraví nejen jednotlivců, rodin i celé společnosti, pěkně vypráví v rozhovoru s Janou Hessovou kulturoložka Barbara Storchová na straně 20. Společnost, která svým dospívajícím nedopřeje dostatek správných impulzů, včetně rozumně vyladěného mixu bezpečí a nebezpečí, je pak odsouzena k nedospělosti a infantilizaci. Což se naší společnosti očividně děje.
Puberta nás činí chytřejšími
Po bitvě je každý generál. A jen co opustíme pubertální léta, víme úplně přesně, v čem jsme byli trapní a naivní, ale víme i o tom, co jsme už tehdy tušili správně a v čem jsme měli v jakési pubertální, světem nezkalené jasnozřivosti pravdu. Také proto je dobré se k té době vracet a připomínat si ji. A chovat se k současným puberťákům se stejným respektem, po jakém jsme v době vlastní puberty dychtili my sami. V tom je, myslíme, klíč ke skutečné dospělosti, kterou se my dospělí máme honosit a ke které máme našim puberťákům dopomoci.
