NP č.522 > Jiné čteníSpláchnutíStanislav Komárek

Odpuštění se v latině jmenuje ab-solutio, čili cosi jako odplavení, spláchnutí, jako když zatáhneme za šňůru a cosi nevábného urychleně zmizí z našeho dohledu. I české od-puštění asociuje situaci, kdy řekněme z přeplněného rybníka od-pustíme část vody a hráz se nám pro tentokrát neprotrhne. Nejedná se zdaleka jen o náboženský požadavek, který bozi či guruové různých denominací kladou na své věrné, ale i o neobyčejně důležitý psychohygienický faktor. Ti, kdo se na nás provinili, jsou sice často skutečně osoby pochybné a někdo může mít eventuálně pochybnosti, zda skutečně nad jeho velkorysostí nastane v zásvětí plesání a radost. Nemůže ale pochybovat o tom, že se tím zruší naše fatální závislost na tom, kdo nám – někdy ostatně jen domněle – ublížil. Není také náhodou, že v římském právu vznikal závazek, ob-ligatio, doslovně skutečně cosi jako přivázání, svázání, mimo jiné i lézí, zraněním, třeba v souboji nebo v mírnějším případě urážkou či pomluvou. I takovíto lidé jsou dlouhodobě spojeni a teprve ­nějaká forma zadostiučinění je „rozváže". Rovněž Buddha zdůrazňoval, že mezi zdroji utrpení jsou na předním místě nejen odloučení od věcí milých, ale i spojení s věcmi nemilými. Jakás-takás svoboda nastává zejména po tom, co se prací na sobě samých vyvážeme ze závislostí na těch, s nimiž do sebe jako hrst brouků uzavřená v těsné krabičce zoufale koušeme za produkce rozmanitých jedů. Běžně si uvědomujeme většinou jen to, co učinili jiní nám, nikoli my jim a milosrdný sebeklam nás nechává jevit sobě samým jako lilie polní. Jen v nejřidších případech někdo ráno vstává s předsevzetím, udělat toho dne nějaké kapitální svinstvo. Kumšt je v tom, dobré jako dobré skutečně rozeznat. I spravedlivý hřeší, jak známo, sedmkrát denně a Matka Země nám jednou naše viny od-pustí a nás roz-pustí se stejnou samozřejmostí, jako ta naše kdysi noční kňourání a další rozmary batolat.