NP č.476 > Téma číslaKudy z uliceRedakce

Několika osobností jsme se zeptali, jak zastavit nárůst bezdomovectví v Česku. A jak pomoci těm, kteří na ulici už jsou?

Zuzana Kříčková, jeden z pouličních živlů organizace Jako doma

Spousta lidí žije na hranici chudoby, lepší mi proto přijde investovat do prevence a lecčemu předejít. Ohrožené jsou zejména děti z nefunkčních rodin a dětských domovů. Vyplatilo by se mít víc sociálních bytů a různé druhy včasného poradenství. Problémem jsou také exekuce. Tu legální lichvařinu by neškodilo drobet zákony poupravit.

Základní pomoci ( jídla, oblečení) je myslím dostatek. Určitě ale chybí více denních center pro ženy, tak aby existovalo bezpečné prostředí, kde i ony mohou vyhledat pomoc. Velmi často čelí násilí – máme azylové domy pro oběti domácího násilí, ale co žena z ulice, která zažívá to samé? Bylo by dobré, aby byly azylové domy víc přístupné i pro ně. Pomoc by také měla být více šitá na míru. Téměř úplně chybí psychiatrická a terapeutická péče – spousta lidí žije na ulici s dávnými traumaty a nikoho to nezajímá, nikdo se neptá. Schází tu také poliklinika a lidštější přístup zdravotnického personálu.

 

Jakub Marek, sociální pracovník NP

Mně se vždy zdálo, že těch lidí na ulicích je více, než byly oficiální počty bezdomovců. Dle mě tentokrát to lépe spočítali. Nemyslím, že by se počet bezdomovců výrazně navýšil. Jinak určitě pomůže zlepšení prevence, jako například ve Vídni navštíví pomocná organizace každého, koho mají vystěhovat z bytu. Tato organizace má echo od města.

Lidem, kteří žijí na ulici, určitě pomůže změna společenského klimatu. Bezdomovci jsou zde 25 let a jsou neustále mimo společnost. Přitom bezdomovectví je přirozenou součástí demokratické společnosti. Pokud se bezdomovci budou brát jako lidé, může jim to pomoci změnit jejich životní styl.

 

Rad Bandit, spolupracovník NP

Problém napříč společností představují nízké mzdy v ČR. Lidé mohou ztratit střechu nad hlavou úmrtím partnera nebo ztrátou zaměstnání a snížením příjmů s nimi spojenými, anebo tím, že jako pracující nevydělají dostatek peněz na bydlení.

Zvýšení mezd napříč společností je nutností. Dále obce, kraje a stát by měly být poskytovateli sociálního bydlení. Použiji citát jednoho z mých oblíbených autorů: Lidé nejsou na ulici, protože jsou nemocní, závislí, šílení nebo hloupí. Jsou bez domova, protože nemají bydlení. Řešením bezdomovectví je tudíž jen a pouze bydlení, za které by měly vzít odpovědnost města a stát.

 

Barbie_boy, psycholožka a sociální pracovnice

Možná, že systém, ve kterém žijeme, je nejlepší z dosavadních, těžko si ale nalhávat, že je to hitparáda. Kdybych si zalhat chtěla, popustila bych uzdu úpornosti i mesiášství a nasypala tisíc opatření, které by aspoň pár „nadějných“ bez domova šouplo o špricli výš. Nic proti, každé umenšené utrpení zaslouží hurá. Bude to ale stačit? Tam, kde je pořádajícím principem moc, majetek a soutěž, těžko žádat víc. Těžko chtít, aby se výherci inteligence a šťastného startu do života výhry vzdali a vykročili do neznáma. Výhra zaslepuje, karikuje druhé i svět. Tenhle princip mě sere. Ze všeho nejdřív proto chci bankrot do všech peněženek. Sám o sobě stačit nebude. Neseme si v sobě příliš zasutých motivů, obav, zloby, vzrušení... Ať je proto psychoanalýza přístupná všem. Až pak se může otevřít cesta k revoluci. Leckdo možná s obavou namítne, že každá dnešní revoluce bude fašistická. I já se bojím. Ale nechat se v tom, co chci, vést pouze strachem, mi přijde jako pochodovat do okovů. Od revoluce nežádám světlé zítřky, chci od ní „jen“ svobodu, rovnost, přístup k (sebe)poznání a naději pro každého.

 

Michaela Marksová, ministryně práce a sociálních věcí

Jsem přesvědčená, že důležitá je především prevence bezdomovectví a individuální podpora poskytovaná prostřednictvím sociálních služeb a dalších opatření, která pomáhají předcházet ztrátě bydlení. Nezastupitelnou úlohu tady musejí hrát obce a v rámci plánování sítě sociálních služeb také kraje. Ze strany MPSV je teď nezbytné dodělat zákon o sociálním bydlení. A zároveň v rámci osvěty objasňovat, co to je fenomén bezdomovectví a jak s ním pracovat. Nový Prostor odvádí v této vzdělávací oblasti naprosto zásadní práci.

 

Barbora Bírová, antropoložka

Bezdomovectvo nie je dobrovoľným spôsobom života. Individuálna zodpovednosť, ktorou „zaklíname“ niečiu situáciu je vždy súčasťou štrukturálnych, ekonomicko-politických a celkovo spoločenských procesov. Z širšieho hľadiska je potrebné riešiť bezdomovectvo komplexne, kľúčovou témou je bývanie. Pomôcť môžeme tým, čo už na ulici sú tak, že nebudeme ľahostajní a nebudeme ich prehliadať. Za neoddeliteľnú súčasť pomoci — rozličných foriem sociálnej služby, zdravotnej starostlivosti, právnej pomoci, foriem vzdelávania, považujem zapojenie ľudí bez domova do riešenia bezdomovectva a dať im hlas.


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA