Bude to znít krutě, ale nejsme tak dospělí, jak naznačuje naše kravata. Nejsme tak dospělí, jak naznačuje naše auto, a nejsme tak dospělí, jak naznačuje naše schopnost investovat do akcií na burze. Byznysmen má možná na krku kravatu, ale jen kousek od ní má pod vypucovanými polobotkami ponožky od Klubu Pánů z Ponožkovic, protože to je teďka cool a on dostane každý měsíc pod stromeček nové fusekle jako rozjívený jinoch. Pak možná nasedne do auta za dva a půl milionu korun, ale – jak říkal sociolog Jan Keller – na silnici se bude poslušně orientovat podle systému zelených, oranžových a červených světýlek, který by pochopilo i předškolní dítě. A ačkoli si pak na burze k večeru nakoupí pár akcií Snapchatu, nebude přitom dělat nic, co by svědčilo o jeho dospělosti – ti největší burzovní šíbři ve svých pamětech přiznávají, že zbohatnout na burze je ve skutečnosti jen dílem absolutního štěstí; nikdo na Wall Street tak úplně netuší, co vlastně dělá (pro ilustraci viz snímek The Big Short – Sázka na nejistotu) a celá tahle dospělácká byznysová habaďůra se v konečném důsledku příliš neliší od plácání báboviček na dětském pískovišti.
Kravaťáci, co si v práci hrají s legem
Takže je jenom na místě, když se dnes do firemní kultury a osobnostního rozvoje zaměstnanců ve velkém dostávají metody, které měl člověk ještě před pár lety šanci prožít maximálně tak na škole v přírodě. Vezměte si třeba tzv. Lego Serious Play, což je ochrannou značkou chráněná metoda na zvyšování organizačních schopností manažerů; dívat se na skupinu okravatovaných profíků ve věcech marketingu nebo řízení lidských zdrojů, kteří se zachmuřeně hrbí nad stolem plným pestrobarevných pajďuláčků z Lega, může působit trochu jako něco z technofobního seriálu Black Mirror, ale celé to borcům z velkých firem pomáhá k novému vhledu do sofistikovaných věcí organizací firemní hierarchie počínaje a komunikací se zákazníky konče. Nebo promakané cvičení Wush, při němž celá marketingová oddělení potí krev u kolektivní hry na rozhraní fyzického a psychického tréninku. Vezměte si teambuildingy, ve kterých se celé firmy nechávají zavřít do labyrintů únikových her (což je, jak říká komik Chris D'Elia, nejbělošštější hra všech dob – zaplatit si za to, že odněkud nemůžu utéct), nebo strategii gamifikace, která ve firmách i obchodu překrývá seriózní oblasti prostředky herního designu a herních principů (a zdaleka to nekončí jen u avatarů, interaktivních měřítek úspěchu a sbírání všemožných bodíků). To všechno je namířené k tomu, aby to do oblastí zaměřených primárně na vydělávání peněz vytáhlo naši hravou, dětskou stránku – a použilo ji to jako palivo i vnitřní motivátor k tomu, jak se stát pracovně lepším dospělákem.
Populární jsou teambuildingy, ve kterých se celé firmy
nechávají zavřít do labyrintů únikových her.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
