Máme takovou romantickou představu starého vousatého kronikáře, který při svíčce píše brkem svoje záznamy do obrovské knihy. Asi nás z naší naivity rychle vyvedete...
Turnovská kronika má každý rok přes tři sta stránek, takže si neumím představit, že bychom to psali ručně. Já už jsem takový technicistní kronikář, ale snažím se o dobrou úpravu i v tom počítači. S tím starým kronikářem z předminulého století mě spojuje snad jen to, že také píšu doma.
Když se přesuneme o pět set let dopředu, co předpokládáte, že tady o naší době budoucí lidé najdou?
No, mám takový pocit, že toho možná najdou míň, než my po našich předcích, protože elektronický svět nesmírně zhoršuje situaci historické paměti. Proto se i ty kroniky, které vznikají na počítači, uchovávají v tištěné podobě. Naše turnovská kronika dokonce ve třech exemplářích.
A vybíráte nějaký trvanlivější papír a inkoust, který odolá zubu času?
U nás se kronika tiskne na kvalitní papír, který není recyklovaný, a tiskneme normální laserovou tiskárnou. Ta trvanlivost a čitelnost se odhaduje na poměrně dlouhou dobu. Ke každému výtisku se přikládá i CD disk, plus je to vše uloženo na serveru města a v mém počítači, takže kdykoli by se s některou tou tištěnou verzí něco stalo, pořád je velká šance data obnovit a zachovat.
Ono je otázkou, jestli za sto let budeme schopní otevřít wordový dokument z nějakého cédéčka...
Ano, je to tak a v tom se krásně spojuje moje profese historika s psaním kroniky. To, co bych normálně jako kronikář neřešila, protože bych tomu nerozuměla, tím se jako kurátorka velkého muzejního archivu zabývám každý den – jak zaznamenávat současnost. Ten problém se ale řeší na celosvětové úrovni.
Myslíte obsahově, nebo technicky?
Technicky. Je strašně moc informací, velmi složitě uchovatelných, protože většina komunikace, korespondence, ale i osobních deníků je prostě jen v elektronické podobě – blogy, Instagram, Facebook – a informace velice rychle odcházejí. A tím se vracím k té mojí kronikářské činnosti, protože když něco nestihnu zaznamenat hned, a můžu se k tomu vrátit třeba kvůli dovolené až za měsíc, tak si neumíte představit, jak složité je tu informaci dohledat. Po téhle době totiž nacházíte jenom kvanta komentářů a následného vývoje, ale dostat se na začátek k prvotnímu zdroji je nesmírně složité.
Znamená to tedy, že naše paměť oproti našim předkům více devalvuje?
Já vám odpovím na jednom konkrétním příkladu. Kroniku za uplynulý rok odevzdávám městu až v srpnu roku následujícího, a to si všechny záznamy pročítám a opravuji případné chyby. A vždycky se mi s tímhle půlročním zpětným náhledem stane, že si říkám: Cože? To bylo loni? A na některé věci zapomenu úplně. Až mě to pokaždé překvapí, jak brzy se tohle dostavuje. Myslím, že na vině je právě zahlcení informacemi, které je doslova a do písmene šílené.
Zaznamenáváte o Turnovu úplně všechno? A kolik vám to zabírá času?
Myslím si, že Turnov se svými čtrnácti tisíci obyvateli je ještě na hranici, kdy můžu mít ambici zachytit skoro všechno. A protože v zaměstnání obsluhuji také badatelnu, kam chodí studenti a badatelé hledat informace, tak přesně vidím, co by v té kronice lidé potřebovali najít. Tím pádem mě nutí dělat kroniku hodně pečlivě a do hloubky a zabírá mi opravdu velké množství času.
Existuje něco jako zákonná povinnost, jak často do kroniky musíte udělat zápis?
Zákon o kronikách stanovuje jen to, že zápis se provádí nejméně jednou ročně a že o jeho obsahu rozhoduje obec. Rozsah a obsah tedy zákonem daný není a je to dobře. Je totiž značný rozdíl mezi kronikou města a kronikou obce, to je úplně jiná práce i poslání.
V čem?
Třeba vesničtí kronikáři vydrží mnoho let, až desítek let, jsou to takové ty místní významné osobnosti, které v okolí všechny znají, znají historii obce hluboko do minulosti, a protože se zabývají mnohem menším počtem událostí, dokážou jít do hloubky. Vesnický kronikář má čas psát kroniku ručně a malovat do ní obrázky, čímž mu vzniká opravdu výstavní kniha. A nebo udělá soupis všech domů, nafotí je a zpracuje jejich historii, kdo tam kdy žil a co se tam stalo. To jsou pak neuvěřitelně cenné a zajímavé prameny, které v budoucnu využije velké množství lidí, ať už historiků, nebo soukromých osob, které třeba pátrají po vlastní rodině. Kdybych to samé chtěla dělat u nás v Turnově, tak nedělám nic jiného následujících deset let, což je nereálné.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
