NP č.513 > Jiné čteníMedvěd & vlakMartin Selner

Celou zoologickou zahradu bychom asi nestihli projít, tak se pokouším zjistit, co by děti asi tak nejvíc zajímalo.
„Co chcete vidět nejdřív?"
„Jídlo."
Ignoruju poznámku o jídle a navrhuju cestu za ledními medvědy.
„Do kopce?!" podivuje se jedno z dětí, když mu ukazuju směr cesty.
„Vždyť víš, že lední medvěd žije na severu, logicky tedy musíme jít do kopce."
„To je blbost."
„Je, ale stejně tam jdeme," rozhodnu.
Děti si se zájmem prohlížejí medvědy. Přemýšlím, jestli jim někdy dochází, že se na ně okolí občas dívá stejně – jako na něco z jiného kontinentu. Když ale narazíme na něco či někoho, kdo je nám na kilometry vzdálený, vždycky budeme trochu civět. A je ve finále asi jedno, zda jde o ledního medvěda, nebo třeba autistu.
Ze všech dalších zvířat děti zaujaly až žirafy, a to z prostého důvodu. „To není fér, už i žirafy maj svačinu!" komentovaly majestátnost žiraf. Tak jsme vytáhli Brumíka a sledovali žirafy, jak se ládujou senem.
Posilnění cukrem (Brumík) a tekutým cukrem (Fanta) jsme opět začali stoupat do kopce. Člověk s handicapem má před sebou pořád nějaký kopec a mé děti si na to ne a ne zvyknout. Chtějí vzít aspoň za ruku. Díky Bohu! Pořád si umějí říct o pomoc. Protože bez ohledu na diagnózu, jakou vám někdo přidělil, pořád na tu pomoc máte nárok. A přijde mi moc fajn na to nezapomínat.
Na vrcholu nás čeká krásný výhled na Prahu. Dokonce tu stojí i rozhledna. Vlastně tu stojí zebry a rozhledna.
„Hele, támhle jede vlak!"
„A zebra tě jako nezajímá?" snažím se děti upozornit na to, že jsme pořád ještě v zoo.
Zbytek prohlídky probíhá hladce, protože už jdeme jenom z kopce. Narazíme na lachtany, tučňáky a občerstvení. Párek v rohlíku jim ze všech zvířat imponuje nejvíc.
Cestou na parkoviště se dětí ptám, co se jim líbilo.
„Vlak!" řekne jedno z nich.
„Ani opice tě nebavily?"
„Myslím, že to byl rychlík," dodá.
Do zoo se dá chodit za ledasčím a nemusí to být vlastně ani zvířata. Můžete se tam jít najíst, podívat se na vlak a mít vztek na žirafy, protože dostaly svačinu dřív než vy. A možná že to celé není o tom, na co se díváme, ale jak se díváme.