Je-li čtenář seznámen s prací dřevorubce pouze z písní, jako je Dřevorubec od české punkové kapely Visací zámek (opatřené vpravdě štěpnými rýmy typu „po krupobití klád jsem dlouho nemoh vstát") či Lumberjack Song od komediální skvadry Monty Python (kde se zase zpívá o dřevorubcích, kteří si libují v oblékání dámského spodního prádla), těžko bude za každodenním údělem dřevorubce hledat nějaké romantické kácení statných kmenů při měsíčku. Přitom existuje zcela legitimní kategorie dřevorubání, soustředěná právě na těžbu dřeva odvíjející se od fází Měsíce putujícího po obloze. Kýženým produktem je tu takzvané „měsíční dřevo". Ovšem uveďme tuto kategorii na pravou míru – těžba měsíčního dřeva sice možná zní jako něco z plátna předního představitele krajinomalby německého romantismu Caspara Davida Friedricha (případně ze stránek vrcholného zástupce fantastické lesní makabróznosti Roberta Holdstocka, autora knižního Lesu mytág), ale ve skutečnosti se nakonec jedná o výrazně pragmatickou, z otce na syna sdílenou technologii.
Existuje zcela legitimní kategorie dřevorubání, soustředěná právě na těžbu dřeva odvíjející se od fází Měsíce putujícího po obloze. Kýženým produktem je tu takzvané měsíční dřevo.
Jak kácely naše babičky
V pořadu České televize Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli (což je současně asi ten nejhipsterštější titul, na jaký lze aktuálně narazit na stránkách televizních magazínů) byl těžbě měsíčního dřeva věnován pozoruhodný segment, v němž o této prastaré metodě – která dnes prožívá svou renesanci i co se mediální pozornosti týče – hovoří odborník na kácení stromů Martin Komárek. Podle jeho slov jde o metodu zpracování dřeva, které se při ní „musí porážet v zimě, jen v několika měsících, a ještě v několika dnech, a ještě v několika hodinách". Připomeňme, že stromy se ideálně kácejí obecně v zimě, což je období vegetačního klidu; pravidla kácení měsíčního dřeva jsou ale ještě utaženější – konkrétní výpočet správného času se každým rokem liší, jeho mechanismus se v řemesle dědí ústním podáním a mediálně nejproslulejší odborník na něj dnes žije v Rakousku (a jmenuje se Erwin Thoma). Pouhým stanovením termínu ale zdaleka není vyhráno; dřevo se „musí kácet pokud možno na sever a na jih a ještě po svahu dolů", vypočítává v pořadu pan Komárek. Proč to všechno? Očekáváte-li od měsíčního dřeva, že půjde o dřevo, které svítí ve tmě, případně že jde o ideální materiál k výrobě kůlů na zabíjení upírů nebo o jiné mystické vlastnosti, budeme vás muset zklamat (a též vám budeme muset doporučit, abyste trávili méně času četbou knižní série Stmívání). Při dodržení všech zmíněných postupů je dosaženo dřeva se sice ne mystickými, ale výtečnými vlastnostmi – měsíční dřevo je, stručně řečeno, mnohem kvalitnější než dříví, natěžené jen tak halabala bez ohledu k fázím luny na noční obloze.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
