A co že se stalo? Hromada věcí. Začalo to nevinnou Milanovou cigaretou na balkoně.
„Ty kouříš?" zeptala se tehdy nevěřícně Alena.
„Ne, jenom o prázdninách," odvětil v klidu Milan a nechtěně tak nahodil refrén několika dalších dní.
„Proč vstáváš tak strašně brzo?"
„Abych si pořádně užila tu naši dovolenou. Jdu si před snídaní zaplavat."
„Odkdy čumíš na Hru o trůny?"
„Nečumim, jenom o dovolený, to je dovolený."
„Cože, ty chceš jít na diskotéku? Vždyť tudle hudbu nesnášíš."
„Jsme na dovolený, tak si chci trochu trsnout. Ale klidně zůstaň na pokoji, já už se tam zabavím."
„Odkdy tě zajímaj takhle mladý holky, prosím tě?"
„Tak dovolená, znáš to. Snad nežárlíš?"
„To ses mi ani nepochlubila, že seš na holky?"
„To byl jenom takovej prázdninovej úlet."
„Tys byl celou noc v kasinu? Tebe jako baví hazard?"
„Taková letní kratochvíle, taky jsem to chtěl jednou vyzkoušet."
„Tys měl něco s tou servírkou?"
„..."
Ne, nějak si na té dovolené nerozuměli. Beze slova se míjeli a nakonec všem kamarádkám a kamarádům oznámili, že se oficiálně rozešli. Jenže za měsíc jsem je potkal, jak se vedou po ulici za ruku.
Osmělil jsem se: „Vy jste furt spolu? Já myslel, že..."
„Ne, my se rozcházíme jenom o prázdninách!"
U svých přátel odpozoroval: Štěpán Materna
