Poklidné červencové dopoledne roku 1997. Sedím v redakci pořadu Riskuj!, edituju soutěžní otázky a skládám z nich jednotlivé díly. Rozrazí se dveře a dovnitř vpadne duo tvůrců pořadu Rande, který už několik týdnů trhá rekordy sledovanosti. Dramaturg i scenárista jsou moji starší a zkušenější rádci v otázkách ideových, sexuálních (těch především) i kariérních. Oba protřelí novináři, kteří si teď užívají vyhajpované období, v němž jako ohnivý uragán vtrhla na obrazovky napříč republikou jejich televizní seznamka. Dokud se jim o pár měsíců později nepodaří v „přímém přenosu" seznámit ženatého chlapa s dítětem, čímž jejich zábavná mise ze dne na den skončí. Teď ovšem mají jenom jeden maličký problém a rozhodli se, že já budu ten, kdo jim ho pomůže zneškodnit. „Kubo, musíš nám pomoct!" řeknou téměř souběžně a na stole přede mnou přistane scénář nového dílu Rande.
Mrazí až praští
Scénář je napsaný na tři kluky, ze kterých si bude jedna slečna vybírat svýho potenciálního partnera, a jeden z těch kluků onemocněl. Kluci měli dopředu říct, co nemají rádi, a na tom pro ně byly postavený protiúkoly. Když někdo neměl rád jogurty, musel ho přímo z ruky zmíněné dívky a za skandování publika sníst, aby ukázal, jak moc o ni stojí, což byl případ onoho ochořelého chlapce. „Nastoupil bys místo toho kluka,“ říká mi scenárista, „samozřejmě pod svým jménem, ale vzal bys na sebe tu jeho identitu, protože máme produkčně už všechno připravený.“ Koukám na ně dost vyjeveně a v hlavě mi kmitá stroboskop budoucích obrazů a situací. „Co za to?“ ptám se po chvilce náhlé spasmické ztuhlosti jako dobrý žák svých učitelů. Podívají se na sebe. „Domluvíme, že si ta holka vybere tebe, tím pádem vyhrajete all inclusive víkend v lázních Teplice,“ řekne dramaturg a scenárista dodá: „Ta holka je fakt pěkná. Blondýnka...“ Všechno ve mně křičí, ať to nedělám, ale zároveň se z jakéhosi sekundárního zdroje ozývá: „Stejně teď nikoho nemáš, jdi do toho, jdi do toho, jdi do toho...“
Jsem Jakub z Prahy, nemám rád horory, jogurty a polku. A ta holka, se kterou se za necelou hodinku seznámím, není můj typ. Většího ubožáka byste pohledali.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
