Práce v uzavřené kanceláři stojí za starou belu; a práce v otevřené kanceláři je možná ještě horší. Zatímco z temného kanclu má člověk tak akorát depresi, v otevřeném open spacu udělá zase prdlajs, protože se tam nemůže na nic soustředit... a pak z toho má depresi. Magazín New Yorker do opozice proti této ztracené bitvě s kancelářským prostředím postavil vznikající aplikaci, která kancelářský prostor promění v okouzlující ráj na zemi.
Jde o islandský projekt virtuální reality Breakroom, který kancelářským dělníkům umožní současně v kanceláři být i nebýt, aniž by přerušili práci. Reportérka Dawn Chanová popisuje, jak jí dali islandští vývojáři na hlavu virtuální realitu HTC Vive a ona se rázem ocitla v nádherné ledové jeskyni s hořícím ohněm, kde se před ní vznášela excelová tabulka s rozdělanou prací...
Ne všude ale virtuální realita přenáší zaměstnance do lepšího světa. Americký řetězec obchodních domů Wallmart využívá virtuální realitu k tomu, aby své pracovníky dostal naopak do nejhoršího ze všech možných pracovních dní: totiž do tzv. „černého pátku", při němž se kvůli absurdním slevám narvou do obchoďáků armády zběsilých zákazníků, kteří jdou za svým vysněným produktem ve slevě doslova přes mrtvoly. V rámci tréninkových center „Wallmart Academy" dostanou zaměstnanci už koncem letošního roku na hlavu virtuální realitu Oculus Rift se simulací černého pátku a tam se budou učit... hm, co vlastně? Asi jak přežít. K tréninku přežití je ostatně využívána i realita „rozšířená", která se od té virtuální liší tím, že přes brýle jako HoloLens vidíte i realitu skutečnou, s níž se ve vašem zorném poli mixuje virtuální vrstva (američtí mariňáci takhle trénují bojové situace v programu Augmented Immersive Trainer).
Ne každá virtuální simulace je tu ale proto, aby se s ní člověk chystal na situaci, která má přijít. Ve spojitosti s virtuálními simulacemi zkušenosti bezdomovce nebo válečného uprchlíka se hovoří o tom, že by měly vzbudit větší empatii: je tu například projekt Stanfordské univerzity, který člověka dostane do kůže muže bez domova, či dokumentární film Clouds Over Sidra, v němž zažijete bezprostřední zkušenost návštěvy uprchlického tábora.
Stačí tedy už jen zodpovědět otázku, zda to vůbec k něčemu je... a já bych tedy řekl, že je to všechno pěkná hovadina. Vycházím z toho, že virtuálních realit jsem měl na hlavě tuny, v pár kancelářích jsem také dělal a pár pánů a dam bez domova jsem také potkal; takže asi takhle: 1) ta virtuální realita v kanceláři je k ničemu: jestli vás ta práce nebaví, tak prostě dělejte něco jiného; 2) trénink na černý pátek v supermarketu je také pěkný nesmysl, stejně jako samotný černý pátek a supermarket v první řadě; 3) a co se týče empatie s uprchlíky a lidmi bez domova... něco mi říká, že ani jednomu z nich moc nepomůže, když se nad nimi budeme dojímat s virtuální helmou na hlavě.
