Tomáši, já vás rád poslouchám a vůbec nejradši mám vaši písničku Za co panebože za co (Pánubohu do oken, pozn. red.). O víkendech jezdíme na chatu do Pikovic a tam ji vždycky posloucháme a často si ji i při pivu zazpíváme. Jak ta písnička vznikla?
S mým kytaristou Jirkou Kučerovským a jeho kamarádem zvukařem Tomášem Novotným jsme se na měsíc přes léto zavřeli u mě v bytě, vzali jsme si nástroje, počítač a mikrofony a natočili desku za pomoci zvuků různých věcí kolem. Využili jsme třeba psací stroj, zubní kartáček nebo igelitový sáček a dělali jsme zvukové koláže, které ve výsledku zněly jako nějaký nástroj. Když si vzpomenu na vznik téhle písničky, vybavuju si obrovské množství cigaretového kouře a vypité kávy. Je to jedna z mála písní, které jsem tehdy složil za střízlivého stavu, jinak jsem dřív při hudební tvorbě celkem dost pil a alkoholem vyvolával múzy. (smích)
My si tedy písničku rádi zazpíváme i u toho piva, ale zato se zapojí celá hospoda.
To je v pořádku. Pamatuju si, že když jsme desku u nás na půdě nahrávali, bylo parno, asi šedesát stupňů, a tak jsme se taky pěkně zchlazovali studeným pivečkem. Mám pocit, že je to z té nahrávky celkem slyšet. Jeden čas jsem tuhle písničku ale na koncertech nehrál, protože se její text totálně dezinterpretoval a stalo se například, že si ji v Brně pouštěla na svém mítinku komunistická strana. Potom mi to ale začalo být vůči písničce samotné líto. Jednou jsem naopak zažil, že ji hráli a zpívali trampové večer v kempu u ohně. To bylo nejvíc... Pocit živé písně se podle mě rovná milionu prodaných desek.
text písně pánubohu do oken se jeden čas úplně dezinterpretoval.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
