NP č.530 > VIP RozhovorKdyž chceš skákat, tak jedině výš a výšprodejce Jarda

Prodejce Jarda se s olympijským tyčkařem Michalem Balnerem potkal v Hale Otakara Jandery, kde měl Michal trénink. Zatímco se Michal rozcvičoval, vyprávěl Jardovi nejenom o tom, jak bylo na olympiádě v Riu a co všechno vrcholový sport obnáší. Že tenhle typ sportu není tak úplně lehký (doslova) se ukázalo i při závěrečném focení, kdy došlo na potěžkání tyčí…

Nebál ses tý vejšky, když jsi začínal na nějakým prvním velkým závodě?
Ne, protože když chceš skákat, tak jedině výš a výš. To je jediný cíl. Navíc už máš naskákaných tolik skoků, že se toho nebojíš. Je to, jako bys skákal do vody z můstku.


Koukal jsem, že se při tom odpichu zapojuješ do takový „trhlinky", takže to už při rozběhu přesně víš, jak to tam zapojit? Viděl jsem, že spousta lidí se blbě rozeběhla a pak skočila rovnou do žíněnky, že se ani nedostali nahoru...
Stává se, že špatně zapíchneš do toho šuplíku, tyčka se ohne a vyhodí tě někam pryč. Já mám třeba tady rozlámanej palec a roztrženou dlaň. Tyčka může prdnout a ty pády jsou pak padesát na padesát. Většinou to skončí dobře, jen nějakým otřesem ruky, brněním, modřinama. My tyčkaři často skáčem na různých náměstích nebo v obchoďácích – loni nebo předloni jsem přijel do Innsbrucku a pršelo, nebyl čas se rozcvičit, špatně jsem zasunul a z pěti nebo šesti metrů spadl mezi stoly – přeražená holeň, lehký výron, zabalil jsem tyčky a jel jsem domů. Jednu dobu jsem pro tyhle případy řešil pojištění a bylo mi řečeno, že atletiku sice pojišťují, ale skok o tyči ne.


Máš vůbec nějaký volno?
Pár týdnů v září. Ten život je v tomhle úplně jinej. Nejde říct, že kámoš má oslavu narozenin nebo že sjíždíme vodu – to neexistuje. Závody jsou navíc hlavně o víkendech. Během roku máš spoustu tréninků a soustředění jedeš na tři fáze. Takže ráno jdeš běhat nebo do posilovny, pak jdeš na snídani, v deset trénuješ znova, vyspíš se a pak rovnou odpolední trénink. Partnerskej i rodinnej život je v tomhle daleko složitější a jen záleží na tom, jaký jsi profík a jak to všechno dokážeš zvládnout dohromady.

řešil jsem pojištění a bylo mi řečeno, že atletiku sice pojišťují, ale skok o tyči ne

Do kolika je možný tohle dělat?
To by mě taky zajímalo. (smích) Uvidíme. To ti pak řeknu. Vím o Američanovi, který teď trénuje a skákal do čtyřiceti, dobře a vysoko, nebo o Němci, který ve 38 skočil šest metrů – svůj osobní rekord. Většinou se ale končí okolo 33–34 let.


A připravuješ se nějak psychicky na to, že to skončí?
Člověk nad tím samozřejmě přemýšlí a řeší to. Nějaká zranění už byla, takže v ten moment člověk nejvíc uvažuje o tom, jestli u toho dál zůstat. Jsou různé možnosti, třeba trénovat a předávat zkušenosti dál.


Chci se zeptat na tu olympiádu v Riu. Jak se člověk na tak velký akci mezi spoustou sportovců cítí? Když je tam tak velkej tlak. Jak ses připravoval na takovou věc?
On ten skok o tyči je sám o sobě strašně dlouhej proces. Je to o mnoholeté zkušenosti a člověk se musí někam propracovat. Co se týče olympiády, myslím, že ta je vrcholem každého sportovce a motivace se tam dostat je strašně velká. Není to mistrovství světa ani mistrovství Evropy – je to něco úplně jiného, má to jiný nádech. Když už se tam člověk dostane, ten tlak je samozřejmě velký. Přijede se do českého domu a olympijské vesnice, kde všechny země bydlí spolu, jedí spolu, trénují spolu a odtud pak jezdí na stadiony a sportoviště. Já myslím, že když se člověk dostane do tý vesnice, ubytuje se, uvolní se, tak ta tréma a napětí spadnou. Alespoň takhle jsem to měl já. A když si to pak sportovec užívá, promítne se to do úspěchu. Já jsem si tohle užil dvakrát – na olympiádě v kvalifikaci i ve finále a bylo to super!

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / prodejce Jarda VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Bylo to magicky přitažlivý! / prodejce Jarda > NP č.524 > VIP Rozhovor Jarda z náměstí Republiky jako bývalý skejťák vyzpovídal archiváře a spoluautora archivních záběrů dokumentárního filmu King Skate (film zazářil na letošním MFF v Karlových Varech) Vojtu Kotka, který byl se svojí kamerou u prvních nesmělých pokusů československého skateboardingu a který dodnes i ve svých dvaapadesáti letech na skejtu jezdí. Ovšem už na elektrickém… číst dále O múzách a vrtkavosti Jarda Gottwald versus Tomáš Klus / prodejce Jarda > NP č.498 > VIP Rozhovor Jedna z nejoblíbenějších písniček prodejce Jardy Gottwalda z Holešovic je Pánubohu do oken od Tomáše Kluse. V tomhle rozhovoru se dozvěděl o zákulisí jejího vzniku, a navíc zjistil, že Tomáš má chatu jen několik kilometrů od místa, kam sám jezdí na víkendy. A to je přesně to, proč tyhle rozhovory vznikají... číst dále Táborák, smrdět kouřem, dát si buřta... prodejce Jarda versus Bára Mottlová / prodejce Jarda > NP č.516 > VIP Rozhovor Herečka, zpěvačka a bývalá playmate Bára Mottlová nás pozvala na rozhovor do své oblíbené pekárny Bakeshop v centru Prahy. „Já mám tolik otázek, že nevím, na co se zeptat dřív,“ svěřuje se nervózně Jarda. Bára ale přichází přesně, Jarda už nemá na rozmyšlenou čas, skočí do toho po hlavě rovnou tou nejpřímější otázkou. číst dále