NP č.495 > Téma číslaVasektomie a basketbalDarek Šmíd

Kolonizace života a smrti mezi kuchyní a obývákem

V Americe se tomu říká „březnové šílenství". Jde o každoroční svátek všech opravdových mužů, kteří se několik dní v kuse povalují na gauči před televizí, pojídají chipsy, polykají pivo a sledují vyřazovací basketbalový turnaj Národní vysokoškolské atletické asociace NCAA.


Existuje ale ještě jedno „březnové šílenství", jež je s basketbalovým maratonem v podivuhodné synchronicitě: ten čas roku, v němž se všichni opravdoví muži nahrnou do ordinací doktorů a nechají si tam přerušit chámovody, aby už nemohli mít děti.


Masový zájem o vasektomii je sladěný s březnovou basketbalovou událostí z prostého důvodu: po zákroku je nutno několik dní trávit na gauči u televize, s vychlazeným pivem v jedné ruce, balíkem chipsů v druhé a pytlem ledových kostek přitisknutým na neplodný rozkrok. Proč se koneckonců objednávat na sterilizaci v době, kdy hrají v televizi cokoli jiného než ten nejlepší basket?


Moderní muž, který vysype o půlnoci z rukávu jména nejlepších hráčů všech osmašedesáti inkriminovaných basketbalových týmů, se na vasektomii dívá z praktického hlediska: živím rodinu, a pokud chci, aby rodina prosperovala, je záležitostí mé mužské cti nechat si přešmiknout chámovody, abych mohl mít se svou ženou i nadále pravidelný sex podle jízdního řádu, aniž bych riskoval, že do našeho podnájmu přivedu další hladový krk. „Šmik – a je to!" Vítězství emancipovaného muže, který poroučí životu a smrti, oslavme u rundy basketbalu!


Je to ale skutečně vítězství muže? To, že se teď v pooperačním stavu rozvaluje na kanapi, do trenek mu kape tající led a na obrazovce sleduje dlouhonohé alfa samce, kteří před ním sázejí jeden kulatý míč do lačně zejícího otvoru koše za druhým? Nebo jde o vítězství jeho ženy, která nyní míchá vajíčka v kuchyni... a ačkoli poslouchá z obýváku basket už druhý den v kuse, na tváři jí hraje úsměv: genofond mého muže je navždy už jen můj; jeho výtečné geny už se nikam šířit nebudou; dokonce i kdyby došlo k té politováníhodné záležitosti, že by jej zlákala jiná žena, nikdy se z ní nemůže stát má biologická konkurentka v pravém slova smyslu. Kolonizovala jsem plémě svého muže. Do poslední kapky jsem vytěžila jeho genetické bohatství. Vše, co z něj vzešlo, patří mně.


Žena rozklepne na pánev ještě jedno vajíčko.


Basketbal z televize nezněl jejím uším ještě nikdy tak sladce.


autor / Darek Šmíd VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Tady prodávám, tady je to moje / Jakub Yellen > NP č.495 > Život prodejce Prodej NP je pro naše prodejce nejen možností vydělat si na základní životní potřeby. Když každý den prodáváte třeba u pražského metra, stanete se brzy součástí zdejšího ekosystému. Poznáte se nejen s denně procházejícími lidmi, ale také se zaměstnanci z okolních stánků a obchodů. Tohle je pár příběhů o tom, že prodej NP nemusí být vždy jen o penězích. Že je to návrat do života se vším všudy. číst dále Kolonizace. Jak ji vidí botanik. / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Urbanisté a krajinní architekti dnes zhusta řeší, jak nově využít kolejiště zrušeného nákladového nádraží, opuštěnou těžební jámu nebo areál bývalé fabriky. Spontánní proměna přitom už dávno začala, vlastně hned ve chvíli, kdy místo ztratilo svou původní funkci. Které rostliny jsou nejschopnějšími kolonizátory brownfieldů, jsme probrali s Janem Albertem Šturmou, botanikem, jenž se specializuje právě na tak trochu jinou městskou přírodu. Přírodu, kterou „skoro nikdo nemá rád“. číst dále Kolonizace, moje není tvoje / Jan Štěpánek > NP č.495 > Téma čísla Začíná to už ve chvíli, kdy se narodíte. Jste kolonizátor. Jsme tvorové expanzivní. Přirozeností člověka je hledání nových extenzí sebe samého. Jedna z prvních věcí, které jako dítě pochopíme, je to, co je a co není moje. A co moje není, to chceme. Kudy člověk chodí, tudy ale spřádá plány, kam sám sebe ještě projektovat. číst dále