NP č.495 > Téma číslaSen o české AfriceLibor Hruška

Po 1. světové válce někteří Češi podlehli imperiálním choutkám. Co kdybychom po poraženém Německu získali Togo? Pokud se o tom mezi evropskými diplomaty kdy jednalo, tak pouze v kuloárech. Historik a spisovatel Pavel Kosatík se ale zamýšlí, jakými bychom byli koloniálními správci a jak by to ovlivnilo naše další dějiny.

Bylo by Československo v roce 1919 dobrým správcem kolonií?
Asi ne, dobrým správcem kolonií nebyl skoro nikdo, ani Britové, kteří na to měli několik staletí. U Čechů se to navíc představuje obtížně i s ohledem na jejich novodobý vývoj. Když jsme se jako národ v obrození obnovili, učinili jsme tak v opozici vůči většímu, vládnoucímu národu. Tohle opozičnictví jako stereotyp nám pak přešlo i do demokratické první republiky. Peroutka o tom ve dvacátých letech napsal Jací jsme, jednu ze svých nejlepších knih. Uvědomil si, že vznikem státu se jeho obyvatelstvo ještě nestane státním národem. To jest národem vedoucím, přijímajícím odpovědnost za ten stát, menšiny v něm atd. Takže si moc nedokážu představit, jak by to v nějaké té kolonii vypadalo, kdyby se tam vládlo s opozičnickým světonázorem. Ale smysl má i protinázor. Když se naskytne šance, má se jí národ chopit a nefilosofovat o tom, jestli na to má, nebo ne. Masaryk se taky nikoho neptal, jestli má právo založit stát. Prostě šel a Němcům ho vzal. A Slovensko, nemluvě o Podkarpatské Rusi, byly obě k českým zemím připojeny jako slabší partneři, od začátku určení k českému ovládání, byly to tedy taky jakési kolonie svého druhu.

Imperiální šalbě tehdy podléhal kdekdo, včetně prezidenta Masaryka.

Když se jednou zrodí sebevědomí, jak předem poznat, kde jsou jeho správné hranice? Imperiální šalbě tehdy podléhal z Čechů kdekdo, včetně Masaryka, který taky jednu chvíli, když se legionáři zmocní magistrály, takovým zvláštním tónem říká: „Jsem, abych tak řekl, pánem Sibiře a poloviny Ruska." Myslím si, že je lepší, že jsme tomu pokušení tenkrát vystavení nebyli, ale možná mám jen malou fantazii.


Hovořilo se hlavně o africkém Togu, které bylo před válkou německou kolonií.
A v úvahu hypoteticky přicházely i další německé kolonie v Africe, o které říše přišla v důsledku prohrané války. Nevím. Do roku 1919 na expanzi do Toga nikdo z Čechů nepomyslel, byl by to nápad z rodu šílených. Ale příležitost dělá zloděje... Na tu Podkarpandu, jak už jsem naznačil, předtím nikdo nemyslel taky, a tam pak ten dvacetiletý český kulturní vývoz, jak známo, neskončil úplným fiaskem. Dnešní potomci tehdejších obyvatel Podkarpatské Rusi mají tu dobu v hlavách jako jednu z nejlepších ve své historii... Jestli ale byl někdo proslulý kvalitní koloniální správou, tak to byli Němci. Takže vstoupit do jejich koloniálních stop třeba v té Africe by pro Čechy znamenalo vystavit se tvrdému srovnávání.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Jak se kde prodává / Libor Hruška > NP č.492 > Život prodejce Kde se prodejcům Nový Prostor prodává dobře a kde to jde hůř? Jak to v NP funguje s prodejními místy? Kdo rozhoduje o tom, kde budou prodejci prodávat? číst dále Města podle Bati / Libor Hruška > NP č.493 > Téma čísla Maďarsko, Jugoslávie, Polsko, Francie, Švýcarsko, Nizozemsko, Německo, Anglie. Tam všude koncern Baťa pronikal nejen svými výrobky, ale od 30. let 20. století i zakládáním továren a „ideálních průmyslových měst budoucnosti“. Vzorné tovární obce byly symbolickým štítem pro obchodní expanzi firmy, říká historik Ondřej Ševeček, který je spoluautorem nové knihy Tovární města Baťova koncernu, mapující projekty baťovských měst na evropském kontinentu. číst dále V malování hledáme ztišení / Libor Hruška > NP č.493 > Rozhovor V pražské Bolzanově ulici, kde dnes sídlí denní centrum Naděje, malíř Michal Singer dříve pracoval. Bylo to na začátku 90. let, kdy jako grafik dával tvář týdeníku Respekt. Dnes uznávaný český autodidakt na stejné adrese vede kurzy malby pro lidi bez domova. „Pro klienty je to azyl, forma vnitřní emigrace,“ říká. číst dále Zabijácké výtahy, archy Noemovy a chodovské UFO / Libor Hruška > NP č.501 > Téma čísla Jižák, Jižák je město snů. Největší české sídliště neinspirovalo jenom PSH, ale za čtyřicet let, co stojí, i desítky spisovatelů a filmařů. Jak se v literatuře a filmu pohled na Jižní Město proměňoval, na to jsme se zeptali jihoměstského patriota, kulturologa Jana Lukavce. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů