O svátcích se přece nedělá. Mělo by to platit pro všechny. No jo. Ale je tu problém. A všichni, kteří navštívili obchoďák, o něm vědí. Co taková sváteční IKEA? To je fenomén sám o sobě.
Angličané znají vtip. Když je město vylidněné, oglosují to poznámkou „lidi se odjeli pohádat do IKEA“. Vtip nevtip, tuhle neděli jsem tam byl, a že jsem neměl s kým se hádat, mohl jsem mít oči otevřené a pozorovat, jak moc se Angláni trefili. A musím říct, že polštářky jsou alespoň deseti barev, hrnce deseti velikostí a svíčky deseti vůní. Nepinkejte si u toho nahlas svůj vytříbený smysl pro estetiku! Říká se o ní, že je opravdovým testem partnerství a manželství. Kdo dá tenhle obchoďák s montovaným nábytkem, zvládne už vlastně všechny turbulence života.
Co už Angličané neřekli, je, že v IKEA (nakonec) všechno vždycky dobře dopadne. Na výstupu z pokladen vidím usměvavé a vzrušené tváře, jejich košíky naložené poličkami, ručníky a třepotajícími se palmami. Riziko už pak hrozí jen při nacpání toho všeho do auta, aniž by došlo k pokydání zmrzlinou. Den v IKEA je zkrátka dobrodružství. Lze vůbec něco takového lidem vzít? Jen tak zavřít? To je jako vzít lidem televizi. Prý také utrpí i ekonomika. Tahle informace se dá lehce vyvrátit například pohledem na Německo, které ekonomicky nestrádá, a přitom umožnilo sváteční i nedělní odpočinek. Zejména těm na pokladnách, jež na svých židlích tráví třeba i dvanáct svátečních hodin.
A tak jestli skutečně něco se zavřenými obchody hrozí, tak hlavně to, že se nebudeme mít kde hádat, zatímco pokladní budou moci být se svými blízkými či si zajdou třeba na procházku. Nelze než si přát, že až př íště bude probíhat debata o svátečním volnu, přidá se k ní i pravidelný sváteční den – neděle, kterážto lingvisticky pochází od slova nedělat.
