NP č.475 > Pošli to dálKonzervativní šangri-laTomáš Malík

Vidět dva postarší matadory politického konzervatismu v čele demonstrace za dodržování lidských práv v Tibetu, kterak na dohled Hradu i televizních kamer srdnatě tepou do arogance mocných, kteří si zvou na čaj zlovolné čínské utlačovatele, je snad možné jedině v Česku. Pod dlažbou je pláž! … a pod vlajkou oblek, dodejme.

Přesto je tenhle svéráz národního lovu na zmateného voliče snad už příliš i na místní poměry. Nejde ani tak o kovaného pragmatika Miroslava Kalouska, který po odchodu Karla Schwarzenberga z postu předsedy TOP 09 musí partaji znovu (vy)nalézt atraktivní a vlídnou tvář pro mladé, a tak po punku koketuje s buddhismem. Veselí lidé se navíc rádi dojmou, jak známo, a Miroslav Kalousek bývá často hodně veselý člověk, takže klidně věřme v sílu citu, který chová k těžkému osudu tibetského lidu. Horší je to ale s knížetem. Těžko se totiž dovolávat dlouholeté české tradice zahraniční politiky s akcentem na lidská práva (existovala-li kdy taková) z pozice nedávného ministra zahraničních věcí, který se nijak neštítil nejen podávat si zcela bez odporu a s úsměvem ruce s představiteli mnohem horších režimů, než je ten čínský, ale dokonce je zásobovat zbraněmi. Právě Schwarzenbergovi totiž může poděkovat Saúdská Arábie, Bahrajn či Ázerbájdžán a další lotrovské státy, že mají o něco více možností, jak čelit svému odbojnému obyvatelstvu, případně sousedům. Slzet v tomhle případě nad Tibetem, to už snad ani není punk, to je prostě metal.


autor / Tomáš Malík VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv