Bezesporu znepokojivé téma vyvolávající řadu otázek. Jsou všichni opravdu tak bezbřeze nadržení, nebo to prostě mají v krvi? Než se celá věc vyřeší, zaujímá Evropa raději opatření. Finsko nabízí novým žadatelům o azyl lekce rovnosti pohlaví. V některých dánských barech a diskotékách se vám zase může stát, že vás vyhazovač nejprve prozkouší ze znalosti dánských, německých nebo alespoň anglických slovíček. V Německu pak narazíme na bazény, kam mají mužští žadatelé o azyl vstup zakázán či aquapark, který nově v určitý čas nedovoluje vstup na vybrané atrakce mužům bez výjimky. Další plovárna zase tiskne edukativní letáčky a pro negramotné jsou připraveny obrázky – třeba blond dívky v bikinách s červeně přeškrtnutou tmavou rukou. Koncem února pak německé ministerstvo zdravotnictví spustilo web s podtitulem „Mé tělo slovem i obrazem“, který má v několika jazycích podrobně informovat nejen o sexuálním násilí, ale o všech aspektech sexuálního života.
Navštěvování plováren za účelem zírání na obnažená dívčí těla je jistě zábavnější coby filmová figura z Černého Petra, než si ho vyzkoušet na vlastní kůži. Nejsou ale etnicky plošné zákazy jen těžko obhajitelnou bouří ve sklenici vody? Když už se i v hyperkorektním Německu oprašují cedule „Židům a psům vstup zakázán“, není snad nakonec opravdu lépe, že tu žádní uprchlíci nejsou? Jinak by hrozilo, že se tématu chopí prezident Zeman, s typicky svérázným eklektismem objeví přinejmenším krásu sekání rukou a zhotovením varovných piktogramů na veřejných budovách pověří svého přítele Františka Ringo Čecha.
