Jak je na tom Česká republika se sexualitou? Odráží se to nějak v sex byznysu?
Řekla bych, že Česká republika je na tom ještě výborně. Na rozdíl od mnoha jiných států nejsme tolik zdevastovaní náboženstvím, takže tu lidé jsou alespoň otevření. Co se týče sex byznysu, tak tam se situace mění neustále. Dřív tu byly plné kluby, velký zájem o noční život, o prostitutky. Zájem se neztratil, ale mnoho žen už dělá z domova, nejen zdevastovaní ženy a muži, jak si spousta lidí představuje, ale i studentky a maminy s dětmi, často samoživitelky. My se toho moc nebojíme. Prodávají se takříkajíc z pohodlí domova. To je pak rovněž zpráva o tom, jaká je tu sociální situace a jak je nastavena podpora těm, kteří ji potřebují. Další věc je pak prostituce pouliční a dětská, tam je to úplně katastrofální.
Od trestu k sebeléčbě
Jak jste se k sex byznysu dostala vy?
Byla to dlouhá cesta nenápadně směřující k cíli dělat něco smysluplného. Po rozvodu jsem mohla zůstat u České pošty a brát každý měsíc šest a půl tisíce. Ale měla jsem sny a také dceru, kterou jsem potřebovala uživit a chtěla jí zároveň dopřát třeba hru na klavír a další kroužky. S alimenty pět set měsíčně to jaksi nešlo. Začala jsem si tedy přivydělávat tancem v nočních klubech a z pošty odešla. Po nějaké době jsem se styděla být jen tanečnicí, chtěla jsem něco dokázat. Začala jsem pronikat do podnikání, mým oborem byla zprostředkovatelská činnost. Kvalifikace na manažerské pozice mi dodávaly sebevědomí. Pak jsme si založili svoji firmu. S obchodními partnery jsem lidem pomáhala řešit jejich dluhy, jenže to nevydělávalo ani na naše náklady – půjčila jsem si peníze a půjčila je a dodnes se mi nevrátily. Mně samotné tak zůstaly obrovské dluhy, které jsem nebyla schopná splácet. Bylo to paradoxní. Pomáhala jsem lidem s dluhy a pak jsem se do nich sama dostala. Ale to tak mělo být.
Jaký byl pro vás život s dluhy?
Bylo to nejhorší období mého života. Nebylo mi dobře z toho, v čem žiji a nebylo mi dobře ani ze mě. Už mi moc nezbývalo, byla jsem skoro rozhodnutá, že z tohohle světa odejdu. Měla jsem dluh , přišla o dceru, málem o bydlení… Neměla jsem peníze na jídlo, natož na cigarety nebo alespoň na alkohol, abych mohla pít na žal. Ležela jsem na zemi, rok jsem nikam nechodila. Jediné, co mi zůstalo, byla chuť na sex, kterou jsem občas cítila. Rozhodla jsem se ze dne na den prodat své tělo, když mi exekutoři chtěli vlézt do bytu. Věděla jsem, co dokážou. Když člověk zažije něco katastrofálního, když je na tom největším dně, nezbude mu nakonec nic než věřit. Já přitom nevyznávám žádné náboženství, ani buddhismus, který mi je v některých ohledech blízký, ale věřila jsem, že jednou něco… V jedné z divadelních her, kterou hrajeme s Hankou Malinovou a divadelním souborem Rozkoš, je v jedné písničce nápěv: „Když se chuť na sex vytrácí, neváhej, zkus inovaci...“ Tenkrát jsem ten text neznala, ale přivodila jsem si to. Když lidi cítí frustrace, které plynou z traumat nastřádaných v různých částech života, když nejsou šťastní, řeší si to workoholismem, užíváním drog nebo třeba nekontrolovaným sexem. Když si to uvědomíme, můžeme to změnit. Já mám změny ráda, nebo spíš mám ráda život. Začala jsem tedy prodávat své tělo. A začala jsem se tak realizovat. A postupně se mi začalo dařit. Rozpoznala jsem, že je to příležitost udělat něco užitečného nejen pro sebe, ale třeba i pro druhé.
Jak jste to tehdy vnímala?
Já jsem se vždy život a dary, které mi přinášel, snažila brát jako výzvu. Těch se nebojím, mám je ráda. Dlouho jsem ale třeba byla smutná, že bych chtěla víc. Když jsem začala prodávat svoje tělo, brala jsem to nejdřív jako trest. Jenže mě to taky přivedlo k něčemu novému, k poznávání lidského těla a lidské psychiky. A to poznání mě vedlo ke změně pohledu. Když jsem pak měla narozeniny, jako dárek jsem si dala zdůvodnění, že to dělám pro sebe. Byl to druh sebeléčby. A formou sebeléčby jsem zkoumala i své okolí – prostředí, ve kterém jsem se pohybovala, lidí, kteří v sexbyznyse pracují.
Co vás překvapilo?
Jakým způsobem se nakládá se sexuální energií a jak se devastuje. Přitom ze sexuální energie jsme se narodili, je naší součástí. Zároveň se podívejte, jaké signály jsou k nám vysílány. Nejdřív se máme líbit klukům a vnucuje se nám otázka, jestli už nějakého kluka máme. Pak nám zase diktují, co s ním máme a nemáme dělat. Jednou nám koukají kalhotky a je to strašné a hanba, pak jsme zase moc málo sexy, neatraktivní, měly bychom se sebou něco dělat. Vrchol toho všeho, jsou různé stupně psychického a fyzického zneužívání. Všechny tyhle zkušenosti se v nás ukládají. Muži i ženy, jsme na tom stejně. Vstupujeme do života, ale naše od přirozenosti svobodná sexualita je často zdevastovaná. Takže začneme provozovat sex, jenže pak je to skutečně spíš „provozování“ ve stylu „tonoucí se stébla chytá“. Když ale začnete sex zkoumat a brát vážně jako kterékoliv jiné umění, kultivovat svou sexuální energii, posunete se. A mě to velmi zajímalo, takže jsem zkoumala. Začala jsem s tantrou a pokračovala mnoha dalšími kurzy a to poznání mě naplňovalo a velmi obohacovalo.
Zmínila jste svobodnou sexualitu, má nějaké hranice?
Jistě. Neubližovat někomu, ani sobě ne.
Působíte neohroženě, měla jste strach?
Ne. Nezbyl na něj moc prostor. Myslím, že každá žena, která si projde takovou zkušeností, která se dostane na cestu prostitutky a zažije si ten pocit, že dělá něco strašného a neodpustitelného, tak ji jen tak něco nezlomí
Jak na změnu ve vašem životě reagovalo okolí?
Já jsem věděla, že o tom nechci lhát, ani rodině. Lidem, kteří mě podporovali a dodávali mi sílu, jsem to řekla postupně, asi během půl roku. Užší rodina se to dozvěděla po delší době. Původně jsem jim nechtěla přidělávat starosti, když už toho bylo předtím tolik, ale nakonec se to srovnalo. Když jsem zjistila, že mnoha lidem se to líbí, že cení, jak s tím jdu na světlo, šlo mi to mnohem lépe. Taky se mi začalo docela dařit, platila jsem dluhy, postupně jsem vypadala mnohem lépe, i na mém obličeji bylo znát, jak se měním – předtím jsem vypadala příšerně. Takže jsem měla radost. Zároveň jsem plakala. Že nemám vystudovaný ten Harvard, že nejsem třeba dětská lékařka. A taky... kdo si myslí, že poskytnout svoje tělo je to nejjednodušší, co můžete udělat, tak ten je rozhodně vedle. Je to psychicky velmi náročné, protože do sebe pouštíte energii, která vám nic neříká, a děláte to jen kvůli penězům. Máte pud sebezáchovy, takže si v tom něco najdete. Stejně jako si člověk, který dělá v supermarketu, taky něco najde, taky to pro něj není životní poslání, ale třeba tam mají dobrou partu. Mě bavila práce s tělem, baví mě člověk jako takový, začalo mě bavit sex studovat, takže to byla otázka osobního růstu.
Kdy se to změnilo?
Přesně po roce a půl jsem získala pocit, že za sebeúctu mi žádné peníze nestojí a to se doteď nezměnilo. Chvíli vás to baví, ale pak toho máte plné zuby. Je to ale úžasná škola k poznání mužů i žen.
Se studem lze pracovat
V roce 2016 jste se stala jednou z pěti prvních asistentek, které v České republice začaly letos nově působit. Kde má sexuální asistence kořeny?
Ve Švýcarsku ji praktikují už několik desetiletí, ale zkušenosti s ní mají i v Německu, Holandsku a mnoha dalších zemích. Dříve než my si uvědomili, jak přistupovat k lidem, kteří mají nějaké postižení – že to nejsou nesexuální bytosti, ale muži a ženy se sexuální energií. Když jsem se dozvěděla o výcviku, který organizovala Rozkoš bez rizika, byla jsem z toho nadšená. Tušila jsem, že to bude velký přínos nejen pro handicapované, ale pro práci se sexuální energií celkově.
Jak je sexuální asistence přijímána?
Velice kladně. Je o ni velký zájem, protože je zkrátka potřeba. Hodně ale záleží na rodičích, opatrovnících a prostředí, ve kterém handicapovaní lidé žijí. Ne všichni jsou zatím ztotožněni s tím, že by to chtěli dotyčnému umožnit. Tady bude ještě potřeba mnoho osvěty a informací. Ale my jsme optimističtí, jinak to ani nejde. Komu se tento projekt nelíbí, je náš učitel pro lepší zítřky.
Potýkáte se se studem?
Samozřejmě. A velmi dobře ho znám na vlastní kůži. Když jsem byla na svých prvních seminářích léčení těla, byla jsem studem na zhroucení. S tím lze ale vědomě pracovat, s obavami a nejistotami, s tím, proč nemáme rádi svoje tělo, s intimitou, lze se dostat dál a úplně vyléčit. Pokud jste rozhodnutí, že chcete, tak to jde. Je přitom dobré být co nejpřirozenější. Čím méně jsme přirození, tím horší vztah k intimitě máme.
Setkala jste se před výcvikem se světem mentálně handicapovaných lidí?
Nablízko jsem se nesetkala s nikým, šlo spíš o letmé kontakty. Měla jsem k těmto lidem nějaký zvláštní respekt. Nevěděla jsem, jak je uchopit či pochopit. Ani mě proto nepřekvapilo, že pro spoustu lidí je to tabu, přes které se nedokážou přenést. Nečtu proto některé diskuzní příspěvky.
Často je to čtení, které vyžaduje silný žaludek… Zároveň ale říkáte, že komu se projekt nelíbí, je učitelem pro lepší zítřky, v čem z vašeho pohledu může posunout?
Abychom to téma otevřeli a otevírali ještě víc. Kdyby o tuto službu ti lidé nestáli, nehlásili by se o ni a nereagovali by tak, jak reagují, tak je opravdu něco špatně. Ale ono je to jinak. A pro ně to je. Ne pro ty, kteří píšou nenávistné komentáře do diskuzí.
Je to podobné stigma, které nese prostituce?
Stigma je stigma. Ale celé se to především odvíjí od toho, jak jsem či nejsem ztotožněna s tím, co dělám. Kdybych nic nedělala a ještě by mě mrzelo, že jsem takhle skončila, asi bych mohla cítit jako stigma ledacos. Ale absolvovala jsem spoustu krásného, užitečného učení, hrajeme s divadlem Rozkoš, které je ceněné kritiky i diváky a práce s tělem je u lidí oblíbená pro skvělé výsledky. Děkuji za vše, čím jsem si prošla.
Vladana Augstenová (1971): V roce 2011 pracovala jako sexuální pracovnice. Postupně se zaměřila na tantrické masáže a sebeléčení, absolvovala certifikovaný výcvik Sexuological Bodywork a tím skončila s poskytováním sexuálních služeb. Od té doby se zúčastňuje seminářů a kurzů pro profesní i osobní růst a přednášek z psychologie. Pracuje s psychicky i fyzicky zneužívanými lidmi. Po absolvování certifikovaného školení Sexuální asistentka pro handicapované začala pracovat jako sexuální asistentka. Spolupracuje s organizací Rozkoš bez rizika, kde hraje také v divadelním souboru Rozkoš.
