Její rodina je přesvědčena, že jde o politicky motivovanou vraždu a viní státní složky z fatálního selhání, neboť jí nedokázaly zajistit ochranu, ačkoliv se v několika posledních rozhovorech netajila tím, že jí je vyhrožováno násilím či smrtí, pokud svých aktivit nenechá. O tomtéž jsou přesvědčeny také desítky mezinárodních lidskoprávních a ekologických organizací, které požadují po honduraské vládě důkladné prošetření, ukončení státní perzekuce dalších ekologických aktivistů a okamžité zastavení mnoha kontroverzních projektů, proti nimž po celé zemi bojují. Zejména pak výstavbu přehrady Agua Zarca na posvátné půdě domorodého kmene Lenca (z něhož pocházela i sama Cáceres), která by navíc svou existencí přímo ohrozila přístup stovek lidí k vodě, jídlu a lékům.
Honduras je nechvalně proslulý jako nejnebezpečnější země Latinské Ameriky a dvojnásob to platí pro tamní ekologické aktivisty. V roce 2009 byl totiž vojenským pučem v zemi nastartován proces privatizace přírodních zdrojů, což vzbudilo velký zájem zahraničních i domácích investorů, ale také masivní občanské protesty. Pikantní na celé věci je, že zatímco řada latinskoamerických zemí po převratu s Hondurasem přerušila styky, Evropská unie nebo Mezinárodní měnový fond se pro změnu nezdráhaly podpořit tamní bezpečnostní aparát milionovými půjčkami. To asi, aby výrazné postavy, jako byla Berta Cáceres, nebyly příliš slyšet.
