Rozzářený prostor letiště. Sterilní a zároveň
špinavý. Rozlehlý, avšak klaustrofobní. Plný
nedozírných zákoutí, a přece neskýtá úkryt.
Na reklamních obrazovkách se střídají obrazy
svůdných žen a mužů a reklamní slogany vábí
galantní jednoduchostí. Jednou za čas se na
panelech mihne tíživý obraz tří vědem.
Muž, který se v tomto místě potuluje, má pevnou
postavu a sebejistá gesta. Jako by právě
čekal na okamžik, kdy se chopí moci. Anebo
jako by si nemohl zvyknout na to, že jí byl před
krátkou chvílí zbaven. Je ztracen? Na útěku?
Jmenuje se Vladimir Macbetin.
KDO ROZPOUTÁVÁ VÁLKY
Nové představení souboru Spitfire Company
je první částí zamýšleného triptychu, jenž
má propojovat ikonické Shakespearovy hry
(kromě Macbetha se pracuje na Romeu a Julii
a Hamletovi) s prvky dystopických a utopických
vizí i aktuálního komentáře. Režisér a autor
konceptu i scénáře Petr Boháč sáhl po krvavé
tragédii o mocenských bojích, z níž vypustil
původní děj a ponechal holý (notně proškrtaný)
text a dvě ústřední postavy - Macbetha a Lady
Macbeth, které ztvárňuje poněkud překvapivá
dvojice: Jiří Štrébl a Jindřiška Křivánková.
Postava skotského krále je v Boháčově pojetí
jakýmsi archetypem, který spíš, než aby navazoval
na činy a vnitřní zmítání konkrétního
člověka, je nositelem pravdy o vztahu mocichtivosti
ke zlu a s ní spojeného morálního
ponaučení. Ani to ovšem není ve Vladimiru
Macbetinovi nijak prvoplánové. Představením
se prodíráme skrze sérii působivých obrazů,
v konečném důsledku se ale kromě pár skrovných
sdělení o Macbetinově situaci a osudu
- a tím méně o jeho ženě - moc nedozvíme.
Jediným zřetelnějším záchytným bodem je zde
ztotožnění Macbetha s Vladimirem Putinem
zdůrazněné jménem a čas od času promítanými
zpravodajskými titulky, které referují o známých
faktech z putinovského Ruska.
PADESÁT ODSTÍNŮ MACBETHA
Spitfire Company je na úrovni divadelní estetiky
patrně nejzajímavějším českým souborem
a zároveň jednou z mála dlouhodobě působících
skupin, u kterých snaha o experimentování
s výrazovými prostředky zatím ani náznakem
nevykročila směrem k manýře. Přestože je
z Vladimira Macbetina více než patrný Boháčův
rukopis a navzdory štědře dávkovanému násilí
a až vulgárně pojatému sexu, je inscenace originálním
a hutným vizuálním zážitkem, který
je ruku v ruce utvářen výtvarným pojetím (výborná
scéna Lucie Škandíkové) a intelektuální
propracovaností. Nejednoznačnost letiště jako
prostoru dění je vpravdě podnětným nápadem.
Do brutálních erotických hrátek zahalený vztah
hlavních hrdinů by sice na úrovni jednotlivých
scén mohl působit jako klišé, v konfrontaci se
samotným textem ale tvoří silný - a i přes svou
explicitnost nevtíravý - motiv.
K méně povedeným stránkám představení patří
bezpochyby jeho scénáristický rámec. Z čistě
marketingového hlediska by se název inscenace
dal hodnotit jako brilantní, samotné dílo ale
naznačenou souvislost Putina se shakespearovskou
tragédií v podstatě nijak nerozvíjí
a nenabízí víc, než asociační linku: Putin - moc
- zlo - Macbeth. To, co by v ruském prostoru
jistě bylo odvážnou provokací, se v Čechách jeví
jako neautentická stylizace a divák se těžko
zbaví dojmu, že by inscenaci Petra Boháče více
slušelo být prostě Macbethem.
I přes jednoznačné klady představení je Vladimir
Macbetin důkazem, že řemeslné mistrovství
a důvtip tvůrců někdy nestačí. Snad se další
části triptychu vyvedou lépe.
***
William Shakespeare a Petr Boháč: Vladimir
Macbetin, česká premiéra 3. října 2015
Spitfire Company
