Zřejmě nejznámější projekt, kde jsme mohli takovou aplikaci se zatajeným dechem sledovat, byl program americké armády s názvem Human Terrain System. Po sedmi letech své existence byl však nedávno v tichosti ukončen. Antropologové, ale i religionisté či sociologové v něm měli zvyšovat kulturní porozumění mezi armádními představiteli a místní populací, tedy „lidským terénem“. Výsledkem této protipovstalecké strategie v Afghánistánu a Iráku, o níž se někdy mluví jako o součásti „kulturního obratu“ v americké válečné politice, měly být kromě posílení úspěchu misí i příznivější statistiky zabitých vojáků a civilistů. Přestože si program armádní velitelé pochvalovali, z kopce to s ním začalo jít záhy. Několik antropologů zemřelo v terénu, jiní psali kriticky o svém bleskovém náboru po telefonu a popularitu mu nezvyšoval ani poněkud orwellovský název. Skandál okolo armádních dokumentů, jež v roce 2013 získal americký tisk a které upozorňovaly na rozsáhlou korupci, rasovou diskriminaci a sexuální obtěžování, tak programu uštědřil už jen pomyslnou ránu z milosti.
Nejhlasitější tábor, který nad projektem planul pohoršením a nesouhlasem, tvořila přitom sama antropologická obec. Po letech útlumu se zase na antropologických kongresech a konferencích vášnivě debatovalo i odsuzovalo. Vznikala prohlášení, stanoviska a vyšetřovací komise. Jak už tomu bývá, debaty o etice vyvstanou, když se nesouhlasí s politikou schovanou za kontroverzními výzkumy. Škoda, že neproběhly zásadnější diskuse také nad tím, kde končí antropologie a začíná práce zpravodajských služeb a jak v budoucnu podobným mizerným projektům předcházet. Přece jen, antropologie se mermomocí snaží odříznout od svých koloniálních kořenů a tento program ji k nim zase až nebezpečně přibližoval. Možná ani ne tolik svým obsahem, protože propojování vědy s válčeními má svou bohatou historii, ale svojí explicitností a rozsahem. A jestli se program vrátí dveřmi učesanější a v hezčích barvách, doufejme, že budou antropologové zase tak etičtí.
