Nový prezident nelení. Už stihl snížit vývozní cla na vybraný zemědělský export a uvolnit měnový kurz, takže peso oslabilo skoro o třetinu. Že bezprostřední dopady takových politik ponesou nejcitelněji chudí, je jasné. Zvlášť až se sníží dotace na energie avizované na leden. Macriho vítězství vykládá pravice jako svůj další triumf v regionu. Po nedávné porážce chavismu v parlamentních volbách ve Venezuele a problémech brazilské prezidentky Dilmy Rouseff je červená na politické mapě Jižní Ameriky s vítězstvím Macriho zase o něco vybledlejší. I zarytým zastáncům latinoamerické levice by mělo být s mizejícími voliči a hlavně s probíhající ekonomickou recesí jasné, že její dosavadní politika spočívající ve štědrých sociálních plánech, aniž by výrazněji danila bohaté, je neudržitelná. Model založený na vývozu (hlavně zemědělských produktů a nerostů) navíc devastuje životní prostředí i místní komunity a drží země v závislosti na světových trzích. Levice se s ním nedokázala rozejít.
Nová latinskoamerická pravice nicméně nebude mít tak volnou ruku, jako ji měli její předchůdci v neoliberálních devadesátých letech. Stojí před ní totiž široká sociální hnutí, která si svoje pozice a výdobytky jen tak vzít nenechají. Jak na adresu Macriho avizovaly Madres de Plaza de Mayo, známé aktivistické matky zmizelých za diktatury, které už proti novému prezidentovi pochodují: „Nemyslíme si, že má smysl se s ním bavit, protože s nepřítelem se nevyjednává… Pro Macriho je země firma. Zničí ji. A to nesmíme dovolit…“
