NP č.445 > Kultura | HudbaCesta do dystopieKarel Veselý

Romány žánru science fiction, které v pubertě hltali dnešní dvacátníci a třicátníci, je na současnost zrovna dvakrát nepřipravily. Kde jsou, sakra, všechny ty báječné vynálezy? Jedinou výjimkou jsou díla ze škatulky kyberpunku, kde autoři jako jsou William Gibson nebo Bruce Sterling už v polovině osmdesátých let předpovídali svět propojený informačními technologiemi. Vize planety ovládané korporacemi, atomizace společnosti, závislost na informacích jako na droze i neomezené možnosti globální sítě bez skrupulí využívané státy k šmírování svých občanů – tady všude se kyberpunk trefil. Stejně jako ve všeobecném pocitu, že světové události již nelze racionálně pochopit – a kde chybí rozum, zůstala už jen tělesnost se svými rytmy. Když tělesný tep spojíte s kyberpunkovým étosem, dostanete pražský kolektiv Lightning Glove, který na albu Radical Zoo (Nothing) dělá ludditické industriální techno, které by klidně mohl poslouchat hrdina Gibsonova Neuromancera při svých drogami exaltovaných výpravách do virtuálního světa.

„Ulice si najde pro věci své vlastní použití,“ napsal Gibbon v povídce Vypálit chrom a definoval způsob, kterým paralelní kultura získává náskok vůči establišmentu. V duchu této filosofie jsou Lightning Glove hrdí hudební diletanti, pro které je hraní si s elektronikou čistě pudovou záležitostí a jejich Radical Zoo (Nothing) je tak živelným exkurzem do electro primitivismu v linii Throbbing Gristle, Suicide a raného rave. Ať vás ale ani nenapadne slovo retro, nikdy jindy než tady a teď by deska nejspíše vzniknout nemohla. Za nihilistickým šklebem deklamátora u mikrofonu (Johnny Rotten uvězněný v kyberprostoru?) je vztek a místo rezignace diktuje vzpouru. Narkotická Dream On (Ketamine God) evokuje změněné stavy mysli, nervní rytmy Highway To Nowhere a Europe volají do zbraně a syntezátorové repetice Go Away rozrušují poslední zbytky starého řádu.

V POČÍTAČOVÉ HŘE

Zatímco letošní vinyl Lighting Glove už sklízí pozitivní ohlasy v globálním undergroundu, nejmladší člen pražské party jménem Dizzcock (Ondřej Bělíček) se v září připomněl svým sólovým počinem A.L. vydaným stylově na kazetě. Místo kolektivního činu domovské kapely připomíná spíše osamělého kyberpunkového bojovníka, který se prodírá složitou džunglí moderní společnosti vrostlé do technologické sítě a hledá uzlové body, které by mohl narušit. V rozhovorech Dizzcock vysvětluje, že futurismus jeho hudby je dystopický a nahrávka představuje vizi světa, v němž technologie člověka zotročují. V The Call (At My Will) hlasy ve smyčce opakují pokyny a sampl varovného houkání v Emergency je výsměchem našemu pocitu bezpečí.

Dizzcock je inspirovaný současnou podobou britského stylu grime a jeho skladby připomínají zvuky složitých mechanických strojů těsně před zhroucením – zní tu přerývané cvakání beatů, rozbité syntezátory i zmutované hlasy, přičemž všechno už svoji funkčnost tváří v tvář entropii jen předstírá. Fascinace odvrácenou stranou blyštivého povrchu elektronických pomocníků je také veskrze kyberpunková a poslouchat A.L. je trochu jako procházet se počítačovou hrou z osmdesátých let. Slastný pocit z návratu do puberty vám ale vydrží jen do chvíle, než zjistíte, že fascinující dystopický svět je ve skutečnosti naše realita.

Lightning Glove – Radical Zoo (Nothing) (Tesla Tapes, 2014) Dizzcock – A.L. (Red for Colourblind, 2014)