NP č.444 > Kultura | Výtvarné uměníFotograf mezi dvěma světyJiří Ptáček

Málokterému zahraničnímu umělci je u nás věnována taková pozornost jako německému fotografovi Andreasi Müller-Pohlemu (1951). Svědčí o tom již jen četnost jeho návštěv. Poprvé vystavoval v Brně již v roce 1989, po té ještě dvakrát. Dvakrát přednášel na pražském Fotograf Festivalu a panelovou diskuzí v pražském Goethe-Institutu doprovodil rovněž zahájení své výběrové retrospektivy Koincidence v pražském Domě fotografie.

Na mimořádném zájmu o Müller-Pohleho se podepisuje i jeho intelektuální sepětí s teoretikem komunikace českého původu Vilémem Flusserem. Flusserův návrat do prostředí, jež opustil ještě coby mladík, předčasně ukončila smrtelná autonehoda v roce 1991. K hlubší reflexi jeho úvah o technických obrazech tak dochází zprostředkovaně a Andreas Müller-Pohle do Čech vždy přichází s pověstí osoby, v jejímž umění se zrcadlí některé z filozofových myšlenek.

Jeho umělecká praxe odjakživa stála na teoretickém zvažování fotografie jako svébytné metody popisu skutečnosti. Spíše než aby zachycovala výjevy z okolní reality, snažila se postihnout, co je vlastně fotografie zač, jak okolní realitu zachycuje a jak se to proměňuje s vývojem technologií. Takový přístup dlouho neměl v našem prostředí tradici a zakořeňuje-li v současnosti, tak i kvůli lekcím, jimiž nám filozofové jako Flusser a umělci jako Müller-Pohle dodávali sebevědomí.

TRIVIÁLNÍ KÓDY

Kurátor Koincidence Pavel Vančát založil svůj výběr na ukázkách z osmnácti souborů a na tezi o vracející se otázce kódování a významu informací v opozici k entropii a náhodě. V přízemí Domu fotografie shrnul autorovo analogové období a symbolicky ho uzavřel videem, v němž stroj šrotuje obrovské množství zvětšenin. V prvním patře pak zmapoval autorovo nakládání s digitálním obrazem. Zejména zde na nás ovšem doléhá zjištění, že autorův analytický přístup až příliš často ústí do triviálnosti. Například „digitální patro“ zahajuje převedení nejstarší dochované fotografie Josepha N. Niépce z roku 1826 do alfanumerického kódu. To patrně mělo dobový význam jako vizuální manifest změny, jejíž důsledky dnes každodenně pociťujeme na kůži našeho multimediálního těla. Podlehlo ovšem přirozenému procesu stárnutí a dnes působí pouze jako doslovné gesto.

Naneštěstí ne vždy je tento problém důsledkem časového odstupu. Danube River Projekt (2005–2006) byl pořízen na různých místech toku Dunaje kamerou, jež snímala prostor pod hladinou i nad ní. Ve spojení s vytištěnými údaji o znečištění vody však není pouze demonstrací dvojího typu kódování reality, ale mnohem více pofidérní geopoliticko-ekologickou agitkou.

Také o videích Dopravních studií (od 2013) lze oprávněně pochybovat, třebaže Vančát komentuje statické záběry hemžení v asijských ulicích poukazem na Brownův pohyb, tedy na náhodný pohyb částic, a tím videa zřetelně přimyká ke konceptu výstavy. Sama o sobě jsou totiž opakováním tisíckrát konstatovaného. Koincidence nám tak nepředstavuje pouze umělce, který výrazně ovlivnil evropskou fotografii, ale také omylnou a tápající osobnost. Kritický pohled na jeho tvorbu je však tím těžší, čím více je v Čechách vítaným hostem. A tak i když se to přátelům nemá dělat, bude po připomenutí celku jeho tvorby nadmíru důležité zeptat se, není-li na místě přistupovat k ní s větší „vybíravostí“.

Andreas Müller-Pohle: Koincidence. Výběrová retrospektiva. Dům fotografie, Revoluční 5, Praha 1 (www.ghmp.cz). Výstava potrvá do 28. září.