Česká populární hudba nemá příliš osobností, které by se nějak hlouběji zapsaly do dění za našimi hranicemi. Jednou z mála výjimek jsou Master‘s Hammer, kteří na konci osmdesátých a začátku devadesátých let patřili k zásadním projektům druhé blackmetalové vlny. Alba jako Ritual (1991) a Jilemnický okultista (1993) vzala ingredience extrémního stylu kapel jako Bathory či Mercyful Fate a napustila do nich lokálně specifické odkazy na čarodějnické procesy a okultismus. Po prudké žánrové otočce k elektronické a vážné hudbě na albu Šlágry v roce 1995 se Master‘s Hammer na dlouhých čtrnáct let odmlčeli. Velkolepý comeback kultovní formace, který začal v roce 2009 s Mantras, vrcholí aktuálním počinem Vagus Vetus.
Black metal se poslední roky těší zvýšenému zájmu fanoušků, kteří přísahají na jeho smrtící intenzitu a ortodoxnost, jež jsou pro mnohé vysvobozením z oportunismu moderního života. Hojně diskutované ideologické proudy živené ze satanismu či neonacismu pomalu ustupují do pozadí a v novějších variantách žánru má své pevné místo ekologické uvědomění či existenciální filosofie, aniž by se ale nějak ustupovalo z extrémních hudebních pozic. Ve srovnání s moderními inovátory jako Agalloch či Wolves in the Throne Room patří veteráni Master‘s Hammer spíše k tradicionalistům – od typicky bahnitého zvuku až k přiznanému hudebnímu diletantismu (kapela ze zásady nekoncertuje). Novinka je nicméně z tria
posledních desek hudebně zdaleka nejzajímavější, se spoustou nečekaných zvuků, které zahušťují klasický koktejl ultrarychlých kytarových riffů a bicích.
VŠE, CO JE NÁM SVATÉ
Master‘s Hammer vždy vynikali českými texty a ani tentokrát mozek kapely František Štorm (také světově uznávaný typograf) nezklame. Jeho ďábelský skřehot a verše v archaické češtině vyprávějí příběh poutníka bloudícího moderním světem, který z duše nenávidí: „Chtěl bych mít laserové ukazovátko / ukryté ve vycházkové holi / kam já tou špacírkou namířím / všechno se v atomy drolí. (...) Toulat se krajinou člověkem zhyzděnou / vymazat betonové nadjezdy / a zlikvidovat všechny svítící objekty / aby bylo vidět na hvězdy“ (Špacírka). Blackmetalový civilizační cynismus je tady na svém místě, přestože Štorm a spol. vždy hleděli na žánrová klišé sveřepých severských satanistů s odstupem. Jejich fascinace okultismem se nesla víc v rovině estetické či intelektuální – na novém albu je například píseň věnovaná obrazům symbolického malíře Jaroslava Panušky. Místo agresivní ortodoxie se Štorm pohybuje vždy na hraně jemné ironie: „Objevil jsem způsob, jak zaplašit nudu / proměnit se v xenofobní misantropickou zrůdu,“ zní ve skladbě XMZ.
K otcům žánru se Štorm přesto hlásí ve skladbě Pod Vrstvou Prachu, v níž rekapituluje příběh dopisů dvou členů norských
metalových legend Mayhem nalezených po čtvrtstoletí na půdě. „Blackový se metálista neubrání dojetí / zří-li v jedné škatuli vraha se svou obětí,“ zpívá v narážce na následné osudy obou autorů. Podobně vtipný je text ke skladbě Zvířecí Zvuky, kde připomíná hlášku jakési dívčí můzy zachycenou omylem na jedné demokazetě: „Fanoušku, bez těch zvířecích zvuků by to nešlo?“ Není to ale jenom o nostalgii – Master‘s Hammer na nové desce shlíží na svět s pohrdavým šklebem určeným všemu, co je nám svaté. A to včetně black metalu.
Master‘s Hammer – Vagus Vetus (Jihosound Records, 2014)
