Od desky, která začíná větou „V rádiu říkaj, že jsme zase v hajzlu a všechny myšlenky překrejvá šum“, těžko čekat nějaký bezuzdný optimismus. Pražské indierockové kvarteto Prodavač je na svém dlouhohrajícím debutu spíše melancholicky realistické – soukromé války v jejich textech přerůstají v ty celospolečenské, chaos světa rozrušuje i poslední zbytky jasného myšlení a oni přesto v tom všem dokážou najít svoje „Malý ráje“. Návod jak žít v dnešní době a nezbláznit se z toho? Tak trochu, byť na to, aby Prodavač halasně definoval jakési generační manifesty, si je až příliš vědom své omylnosti.
Když se před čtyřmi lety rozpadla pražská skupina Sporto, vrhl se její kytarista Martin Hůla naplno do angažovaného rapového projektu Bonus, se kterým posbíral širší ohlas i hudební ceny. Druhý zakladatel Sporto – zpěvák a klávesista Pavel Kabelík alias Šampón ve stejné době nejprve zazářil na deskách elektronického producenta Kubátko, aby se vrátil ke svému původnímu jménu Shop Assistant/Prodavač a potichu připravoval vlastní debut. Sporto v polovině nulté dekády začali jako anglicky zpívaný electropop s četnými odkazy na taneční hudbu osmdesátých let, ale na ceněném albu More z roku 2009 už zpívali česky a směřovali k ambiciózní, a přitom zároveň přiznaně obyčejné fúzi rocku a elektroniky s neskrývaným hitovým potenciálem. A Prodavač na debutu na svoji domovskou kapelu v mnohém navazuje.
Stejně jako Sporto Prodavač vyznává filosofii, že nejsvobodněji se dýchá mimo žánrové škatulky. EPčko Duchové, kterým se představil v roce 2011 i aktuální Malý ráje, nabízí minimalistický alternativní rock šperkovaný elektronickými zvuky a hlavně disponující silnými refrény i chytlavými slogany („Beru svůj osud jak prášky na spaní.“). Sama kapela se nikterak nestydí za označení pop, byť spíše než vatu z rádia má na mysli jednoduchost a přístupnost písniček, které by vlastně mohl napsat kdokoliv. A to v případě Prodavače rozhodně není urážka – Šampón svým civilním projevem působí dojmem antihvězdy, „hrdiny všedních dnů“ z maloměsta, který dává hlas těm, kteří tak často v popu slyšet nejsou. A místo toho, aby svoje příběhy do světa křičel, mnohem více šeptá.
Krize v nás
Texty jsou vůbec velkou devízou desky. Vypráví útržky příběhů ze života současných třicátníků, kteří hledají svoje místo ve světě. Jedinou jistotu pak nachází v nejbližších sociálních vazbách a nebo v sobě samých. Jedním z pilířů těchto „malých rájů“ je samozřejmě hudba, a proto asi není překvapením, že do Šamponových textů občas prosákne citát z nějakého společně sdíleného šlágru z mládí jako v první písni Tichá pošta refrén skladby Můj rodný dům od Pavla Bobka. V pilotním singlu Signály pak zpívá o přijímání „signálů z minulosti“, ze kterých se dá dešifrovat smysl naší současnosti.
Prodavačův debut je vlastně celkem nenápadné, malé album, které ale ve své obyčejnosti skrývá velkou sílu. Do povědomí posluchače vplouvá nenápadně, ale má potenciál zapsat se pořádně hluboko. Bez zbytečných velikášských gest i rockových klišé Prodavač dovede vyjít z osobních příběhů a skončit u postřehů jako „Všichni nadáváme na krizi a přitom sami žijeme tu, co nikdy nezmizí“. Čekání na Prodavačův debut se vyplatilo – první velká deska domácí nezávislé scény v novém roce je tady.
Prodavač – Malý ráje (Starcastic, 2014)
Zuřiví otcové
V Británii se vždycky dělal hip hop připomínající zámořskou produkci jen velmi volně. Do linie osobitých ostrovních verzí žánru patří i skotské trio Young Fathers vytvářející hlučný, psychedelický rap, který rozhodně nezní jako nic, co jste zatím slyšeli. Zuřivost třeba takových Death Grips nebo Dälek křižuje trio z Edinburghu s odkazy na hlukový underground či vážnohudební avantgardu. Do jejich skladeb také nečekaně proniká skotský folklór nebo šamanství afrobeatu (dva ze tří členů Young Fathers mají kořeny na černém kontinentě). Po EPčkách Tape One a Tape Two letos představili svůj originální koktejl na povedeném albu Dead, které vydal label Ninja Tune.
Young Fathers (UK) 25. 2. 2014. Meetfactory, Praha.
