NP č.432 > Pošli to dálXenofobní hra s číslyJan Kratochvíl

K posilování islamofobních názorů se dá využít cokoli. Od bizarních scénářů recyklovaných seriálů, jako je Sanitka, po citáty z Koránu vytržené z kontextu. Čeští neofašisté v líbivém moderním hávu organizace „Pro vlast“ na své facebookové stránce odhalili pravdu ze statistik o znásilnění ve Švédsku.

Virální obrázek s brečící Švédkou a čísly, kterým čeští nacionalisté dávají punc vážnosti tím, že je konzultovali se svým švédským kamarádem, nás mají přesvědčit o tom, že hordy muslimských přistěhovalců udělaly ze Švédska hlavní stát sexuálního násilí. I když se Švédsko může pyšnit z genderového hlediska úspěchy na poli pracovního práva a rodinné politiky, tak při prvním pohledu na čísla nahlášených znásilnění opravdu nedopadá ve srovnání s ostatními zeměmi dobře. Stane se zde dvakrát více znásilnění než v ostatních evropských zemích a celosvětově Švédsku patří druhá příčka. Šokující může být i vývoj statistik znásilnění, kdy se ve Švédsku podle zprávy organizace Amnesty

International zvýšil počet znásilněných lidí čtyřikrát za posledních dvacet let – na 4000 znásilněných v roce 2008. Nacionalisté přicházejí s jednoduchým vysvětlením. Můžou za to cizinci z muslimských zemí, jejichž počty se ve Švédsku zvyšují.

Jenže když mluvíme o znásilnění, je třeba si připomenout obvyklé mýty a stereotypy, které ho obestírají. Lidé si běžně znásilnění představují jako typickou situaci, kdy neznámý útočník přepadne atraktivní ženu ve večerních hodinách v parku a připomínají si případy „falešných obvinění“ ze strany obětí. Skutečnost je ale úplně jiná. Většina znásilnění se odehraje v rodinném a intimní prostředí, kdy oběť útočníka zná. Postihování a zaznamenávání znásilnění je naopak velice komplikované. Znásilnění nahlásí na policii menšina žen, protože se zde setkávají se zpochybňováním ve stylu „tak jste neměla pít alkohol a nosit vyzývavé oblečení“.

Právě ve Švédsku se snaží několik let přimět oběti znásilnění ho jít nahlásit. Mají zákony, které definují znásilnění mnohem šířeji, a jako jedno znásilnění počítají jeden akt sexuálního násilí, zatímco v jiných zemích budou ženu, kterou několik let znásilňoval její manžel, počítat jako jeden případ. Mezinárodní srovnání na této úrovni je proto více než problematické. Podle dostupných dat o znásilňování ve Švédsku lze také vysvětlit to, že jsou cizinci nadreprezentovaní ve švédských statistikách o znásilnění. Bílý muž má prostě mnohem větší šanci, že blízká osoba, kterou znásilnil, na policii nepůjde. Čísla a statistiky mohou být dobrým nástrojem k popisu reality, ale vytrhnutá z kontextu mohou velice dobře posloužit xenofobním a islamofobním organizacím typu Pro vlast, která se nás snaží přesvědčit o tom, že je naše evropská identita v ohrožení. V ohrožení je ale spíš kritické myšlení, na které každý den doráží různé hoaxy, urban legendy o zneužívačích sociálních dávek, Romech a cizincích.