Před Uralem za Uralem, Kalifornie versus Texas anebo světoznámá rivalita mezi Skotskem a Anglií, která to skrze Statečné srdce dotáhla až do hollywoodských filmů. Meziregionální a meziměstská soupeření najdeme všude na světě. Některá z nich mají historický smysl, jiná vznikla čistě za účelem oživení jednotvárných dní a zrodu lingvistických lahůdek. Jak si ale stojíme na mapě světa, když přijde na meziregionální kočkování u nás?
V češtině a zejména pak v „moravštině“ najdeme samozřejmě mnohé slovní pošťuchy. Slovníky Moravanů se tak mohou pyšnit výrazy typu cajzl, lufťák, čehún, pepík a moravskému ostřížímu oku, které, zdá se, Pražáky pozoruje velmi zblízka, neunikne ani takzvaný pražský přízvuk, obsažený již v nádherném oslovení Pražana – helevolekoukej. Kladné pojmenování pro Pražáka se mi ve slovníku Moravanů nalézt nepodařilo, kdežto spíše hanlivé moravské slovo Prágl rozhodně nemá obdoby v případě Ostravy, Brna ani Plzně. Praha to má prostě u Brňáků a Moraváků pořádně nahnuté. To, co téměř všichni mí zahraniční kamarádi ocení slovy: „WOW, you live in Prague, you are ´BOHEMIAN´, that´s great!,“ to ponechá průměrného výchoďana zcela chladným.
Skvělé české víno
Při jedné štědrovečerní večeři po návratu do Česka jsem si znovu vzpomněl na ono zdánlivě nevinné pošťuchování. Když jsem totiž v rodinném kruhu nadšeně a s úsměvem prohlásil: „Wow, teda to je skvělé víno, na to že je české,“ v jinak útulné jídelně moravské dřevěnice najednou zavládlo mrazivé ticho. Následovala již méně přátelská debata o původu moravského vína a večeři jsme nakonec snědli každý sám. Od té doby potkávám nejrůznější soupeřivé „ochutnávky“ na každém rohu, i když jejich jiné podoby mohou být i přátelštější a humornější. Když například primátor Brna v říjnu 2011 prohlásil, že Brno je největší město v České republice, odkázal na to, že Praha je oficiálně region s vlastní samosprávou, zatímco Brno je město regionu Jižní Morava. Co na tom, že v Brně žije méně než polovina počtu obyvatel Prahy.
Příchuť jedovatých barev s sebou nesou i četné všeobecně známé vtipy o Pražácích i Brňácích. Ty automobilové jsou zvlášť zajímavé, často se totiž téměř shodují. Pražská verze praví, že Brno má jen jedno místo hodné návštěvy: ceduli se směrovkou na Prahu, zatímco Brňák nejvíc ocení pohled na Prahu ve zpětném zrcátku. Slovní hrátky se občas přelévají do reálných obav, a proto leckterý Pražák prý prožije chvíle napětí, když v Brně parkuje své auto s áčkovou espézetkou, aby mu jej někdo neobešel pětikorunou.
Jinak je Brňák (a Moravák obecně) na rozdíl od Pražáka považován za tvora milého, přátelského a pohostinného. Oplývá vínem, slivovicí, bodrým jazykem, přímou náturou a má rád bližního svého. Moraváci se často pyšní větší otevřeností, kamarádskostí nebo dokonce jistou mírou bláznivosti. Pražák je naopak považován za tvora odměřeného, nafoukaného a nudného. Za své charakteristiky si zaslouží trpět, a tak vznikla letos v létě na facebooku stránka s názvem „Pražáci si povodně zaslouží“. Během několika dnů ji lajkovalo přes šest set lidí.
Jedovatá komunikace je ale vzájemná, jak patrno z výše zmíněného automobilového vtipu. Ve slovnících „bohemiánů“ se také objeví výrazy hnojikyd a vidlák. Málokdy jsou však tato slova mířena přímo na Brňáky a Moraváky a spíše označují jednoduchého tvora vesnice bez bližšího rozlišení.
O vítězích a cestovatelích
Brno je krásné město a všimli si toho i venku. Když Tim Bryan z britského deníku The Guardian v roce 2010 hodnotil rozdíly mezi Prahou a Brnem, zvítězilo Brno pro svou kompaktnost. Turista zde nalezne všechny historické malebné památky pěkně po ruce, a to prosím za poloviční cenu než v Praze a bez nekonečných zástupů turistů. Tvrzení, že „Špilas je pouhým downgradem svatého Víta,“ pak najednou postrádá smysl. Brno nemusí být největší, aby bylo skvělé anebo dokonce lepší než Praha. Jsme u jádra pudla.
A tak možná za slovy brněnského primátora a ostatních Brňanů skutečně leží prostá touha být větší, neuskutečnitelný sen, který může přinášet značnou frustraci. Proces vyrovnání se s ní s sebou nicméně nese kreativní schopnost vytvářet legendy, vyprávění, polopravdy, vtipy, kategorizování a dokonce tvorbu nových slov a označení. To je všechno dobře. Existují totiž i momenty, kdy pražsko-brněnské a moravsko-české hašteření utichá úplně. Když totiž většina občanů České republiky vykročí za hranice své malinké země, nabydou neuvěřitelné schopnosti držet pohromadě. Chcete-li si tak od moravsko-české rivality odpočinout, vyrazte na výlet například do Austrálie. Tam můžete společně s ostatními Slezany, Čechy, Moraváky a třeba i Slováky ocenit humor, který tahle jinak nesmyslná rivalita plodí.
