Andy Kaufman byl možná první komik historie, který říkal vtipy, jež jsou vtipné tím, že vůbec nejsou vtipné. Proslulý provokatér a manipulátor nyní ožívá bezmála tři dekády po své předčasné smrti na svém prvním albu Andy and His Grandmother. Od mistra meta-humoru by asi nikdo nečekal hodinu vyprávěných vtipů a deska skutečně nabízí něco úplně jiného – bláznivou koláž rozhovorů, které Kaufman nahrál na přenosný magnetofon s vizí experimentálního alba mluveného slova (v té době velmi populárního formátu). Zcela v souladu s jeho osobitou filosofií humoru se zde rozmazává hranice mezi vtipem a trapností i fikcí a realitou. Je to humor tak radikální, že většině posluchačů vlastně ani nemusí přijít legrační, což ale bylo něco, s čímž si zrovna Andy Kaufman nikdy moc hlavu nelámal.
Album Andy and His Grandmother vzniklo editací asi osmdesáti hodin nahraného materiálu, který Kaufman pořídil mezi léty 1977 a 1979. V té době začal sklízet úspěch v televizním sitcomu Taxi jako dobrosrdečný imigrant Latka, zároveň ale osnoval plány na mnohem nekonvenčnější a provokativnější pojetí humoru. Stvořil obhroublého baviče z Las Vegas Tony Cliftona, při turné po studentských klubech místo stand up výstupu četl Velkého Gatsbyho a v Carnegie Hall vyděsil diváky, když přímo na pódiu zinscenoval smrt starší ženy. Žádný z jeho nejslavnějších vtípků, při nichž diváci dost dobře netušili, jestli se mají smát nebo raději naštvaně odejít domů, samozřejmě album mluveného slova zachytit nemohlo – ostatně všechno zmíněné je k vidění ve filmové biografii Muž na Měsíci režiséra Miloše Formana. V Andy and His Grandmother sestupuje Kaufman z pódia do svého osobního života a ukazuje, že i v něm pracoval s podobnými principy podvratnosti.
Humor pro spáče
V sedmnácti stopách alba Andy postupně konverzuje s prostitutkami, hádá se se zvířaty nebo diskutuje s milenkou o kvalitě společného sexu. Ve stopě Sleep Comedy představuje zcela nový druh humoru, který je údajně vtipný jenom pokud spíte – komentátor zde instruuje posluchače, aby usnuli a psychedelickou koláž si nechali pustit někým druhým. Následuje několik stop, které zachycují různé fáze zhoršujícího se vztahu s jeho přítelkyní, a tato linie vrcholí naštvanou reakcí dívky požadující zpět nahrávky jejich intimních rozhovorů. Na jiném místě s komplicem (patrně spolupracovník Bob Zmunda) splétají plán, že komerčnímu úspěchu chystané desky by velmi pomohlo, kdyby se ho bývalá přítelkyně pokusila zabít, což je přivede k další myšlence fingovat komikovu smrt. Tady už se dostáváme do známých míst – i zmíněný film pracuje s konspirační teorií, že Kaufman v roce 1984 ve skutečnosti nezemřel a dodnes s pobavením sleduje dopad svých experimentů na současnost komediálního žánru.
„Udělal jsi vtip, kterému se smějí jen dva lidi na světě – ty a já,“ říká v Muži na Měsíci Kaufmanovi jeho parťák a komik nadšeně souhlasí: „Ale vtip to byl kulervoucí!“ Tato scénka pěkně vystihuje anarchistickou podstatu jeho stylu, který se dostává až na samotnou dřeň humoru. Album Andy and His Grandmother, které vydal zásadní nezávislý label Drag City a úvodními fanfárami ozvláštnil experimentální hudebník Jim O'Rourke, nevrhá do Kaufmanova odkazu ani tak nové světlo, jako ho spíše ještě dále komplikuje a zamotává. Přesně tomu by legendární vtipálek určitě zatleskal.
Andy Kaufman – Andy and His Grandmother (Drag City, 2013)
Angažovaný soul žije
Klávesista, skladatel a zpěvák Brian Jackson se zapsal do dějin černé hudby jako klíčový spolupracovník básníka Gil Scotta Herona. Jejich společné album Winter in America z roku 1974 je považované za zásadní počin na poli angažovaného soulu sedmdesátých let a Heronova energická deklamace nepřestává inspirovat rappery, kteří nerezignovali na politické poselství. Heron zemřel před dvěma lety, Jackson se ale jeho poselství snaží uchovat pro další generace a 10. září do Prahy přiveze program, v němž společně s kapelou The New Midnight Band a rapperem/aktivistou M1 (Dead Prez) složí praotcovi rapu poctu.
Brian Jackson + New Midnight Band, M1, Kentyah (USA), Palác Akropolis. 10. 9. 2013
