Návrat z prázdnin může přinést i některé traumatické zážitky. Nemusí se na vás hned vyvalit stohy obálek ze schránky ani kupy nepřečtených mailů. Prostě projdete kontrolou na letišti a při vstupu na palubu sáhnete po domácím tisku.
Pohodlně usazen do sedačky jsem si takto dne 13. srpna otevřel Lidové noviny na stránkách komentářů. Hned první dojem byl úchvatný. Agrární analytik Petr Havel se pouští do nekompromisní obhajoby geneticky modifikovaných potravin, přičemž jejich odpůrce okamžitě označuje za manipulativní tmáře, kteří svými mýty jenom zatemňují realitu. O co se ale sám Petr Havel opře, jsou ve výsledku jen čísla jedné „mezinárodní organizace“ (jejíž zkratka je v článku nota bene uvedena chybně), o níž se už vůbec nedozvíme, že je sponzorována Monsantem, tedy nadnárodní společností, jejíž vztah k GMO rozhodně není volný (viz NP 407).
Jen třešničkou na dortu je pak krátká hříčka politologa Alexandera Tomského, podle nějž je svět fantastické místo plné otevřených možností, ale víme (sic!), že přijde doba plynová. Hydraulické štěpení břidlic už klepe na dveře a bránit se mu by byl jen dětinský fundamentalismus. Zazní „ostrá“ narážka na pražskou magistrátní kleptokracii, ale jinak panuje až fantastický klid. Zájmy sídel a krajiny, které v takových případech dosahují až nevratného poškození, se musí plně otevřít zájmu korporátních těžebních inspektorů.
Šok, který takové čtení přivodí toužebně zrelaxovanému dovolenkáři, asi není třeba popisovat. Sdílí-li čtenář zároveň ještě poměrně rozšířenou představu, že Lidové noviny nesou stopu jakéhosi disentu, může šok přehlušit i neplánované vzdušné turbulence. Pomine snad až po přistání na Letišti Václava Havla. Vítáme vás. Nebo – už jste si zvykli?
