Jiří, jaké jsou pro vás možnosti práce
mimo Nový Prostor?
Máma volala z Liberce a říká: Vždyť ty kdybys
šel normálně pracovat, mohl bys začít splácet
dluhy. A já na to: Mami, běž na to logicky, přečti si ty inzeráty – čistý TR, čistý TR, čistý TR.
Bez rejstříku mě nikde nevezmou. „Dát šanci
člověku, to by nešlo?“ ptal jsem se jich kolikrát.
Hergot, vždyť už je to přes deset let! Prý to ale
mají v předpisech.
Druhá věc je, že i kdyby mi trestní rejstřík vymazali, stejně půjdu maximálně po brigádách. Už když jsem vyšel z kriminálu, měl jsem dva miliony k tíži za ten poslední dům a k tomu nějaký byty. Dneska to může dělat tak čtyři, pět. Kdyby mě někdo zaměstnal hned, když jsem vyšel ven, mohl bych s tím pohnout, ale takhle? Nedávno jsem si zřídil účet u banky. Říkal jsem si, že budu trochu spořit, sem tam nějakou stovku. Moc peněz tam sice nebylo, ale když jsem se jednou na výdejně mrknul na internet, bylo tam najednou minus 36 000! Tehdy jsem ztratil peněženku i s kartou, takže jsem si myslel, že na tom někdo udělal nějakej „intrik“. V bance mě ale ujistili: na začátku je „E“, bude to exekuce. Říkal jsem jim, ať neblázněj, že jim to nezaplatím, že jsem na ulici. Ale byli v pohodě. Prý to nejsou jejich peníze a nebudou mi počítat ani penále. Za pár let se prý účet nějak sám zruší.
Cítíte nějaký dluh?
Jediní, komu se cítím být zavázán, je výdejna Nového Prostoru a knihovna. U výdejny NP mám asi čtyři sta nebo pět set, za dvě ztracené průkazky a tričko. A v knihovně dlužím za dvě knížky, které mi začátkem roku ukradli.
S přítelem Michalem bydlíme na ubytovně, ale když se pohádáme, hodím na záda batůžek a jdu – a tehdy jsem spal venku. Knihovnu chci zaplatit stopro a výdejnu taky, protože do knihovny jsem chodil rád. Ale ty soudy, to mě absolutně nezajímá. Stejně se z toho člověk kvůli kravinám v minulosti nevyhrabe.
Zapálená Padesátka
Přijde mi sympatický, že nemáte problém říct, že jste gay...
Nedávno si mě tady na Andělu natáčela TV Metropol a pak za mnou přiběhl jeden z prodejců
s očima navrch hlavy. „To jsi jim neměl říkat do
televize, že máš přítele.“ Ale proč? To si mám
vymýšlet, že mám ženu a šest dětí? Chraň bůh
je víc těch, kteří to chápou a berou v pohodě.
A ty, kterým to vadí, k životu nepotřebuju.
S Michalem, se kterým dnes žijete, jste
toho hodně prošli...
No jo, jsme spolu už sedm let. V Brně jsme
spali pod stanem, tam jsme i prodávali Nový
Prostor, a když jsme pak přišli do Prahy, bydleli
jsme pod mostem na Breitcetlově. Mladej už
tehdy dělal u popelářů a vstával ve tři hodiny ráno do práce. Jedno se mu musí nechat:
i když je o šestnáct let mladší, on nikdy nebyl na diskotéky. Práce pro něj byla vždycky
přednější.
Jak jste se vůbec seznámili?
S tehdejším komplicem jsme cestovali za prací a přitom se dostali až do Chebu. Ubytovali jsme se tam na azyláku, jehož ředitel nás zároveň posílal na práci a platil nám ji – to bylo fajn, stříhali jsme třeba trávu na hřbitově. A Michal tam tehdy přišel, protože se pohádal s otcem. Nejprve jsme odjeli na pár dní do Liberce a pak putovali dál.
Zmínil jste svého někdejšího komplice.
Můžeme trochu nakousnout vaši kriminální minulost?
Odseděno mám dohromady deset let, asi na
pětkrát. Někdy říkám, že jsem se do toho
dostal z blbosti, byl jsem slaboch. Parta v Liberci mi řekla, ať jdu s nima, ale když jsme
šli dělat první hospodu, bál jsem se a zůstal
venku. Pak jsme dělali i byty, samoobsluhy...
Nejvyšší trest mám ale za „obecné ohrožení“.
Byli jsme v baráku už hotoví, a tak říkám, že
jdeme. Předtím jsem ale ještě zapálil papírovou
padesátku, která visela na nástěnce. Ani nevím, proč jsem to udělal, prostě nápad. Myslel
jsem si, že spadne na zem a dohoří. Že je něco
špatně mi došlo, když jsme o tři tramvajové
zastávky dál potkali požárníky. Komplicka se
tam ještě v noci šla podívat, a když se vrátila
na hotel, říkala, že prý v pohodě, že stopy
nejsou – celý dům totiž shořel! Nikdo v něm
nebyl, ale obecné ohrožení jsem stejně dostal,
protože pod domem byla přípojka plynu pro
celý Dolní Hanychov.
když nezůstaly stopy, jak si to spojili s vámi?
Protože pan Šolc je debil... Chytili nás při něčem dalším, odvezli nás na fízlárnu a policajt
to na mě zkusil: „Komplic to na tebe řekl“... „No
jo, tak jsme to udělali,“ skočil jsem mu na to.
Ale prdlačky, ze spisu jsem se pak dozvěděl,
že jsem to celý pustil já. Tak hlavně, že jsem
v tom zůstal sám. Komplic zmizel a dodneška
ho nemůžou najít.
Vědělo se v kriminále, že jste to pustil
právě vy?
Jo, mluvil jsem o tom s nimi na rovinu. V kriminálu jsem měl štěstí na lidi. Poslední čtyři roky i věděli, že jsem gay. Jeden kluk, kterého jsem znal už z předchozího výkonu, to provalil. Do té doby jsem si vymýšlel, že mám manželku, milenku a podobné blbiny. Ale co, nebudu si hrát na princeznu.
Viděl jsem v tom vás
Prodáváte na andělu a měl jsem trochu
potíž vás zastihnout. Prý chodíte hodně
brzo, jak to je?
Michal dělá dál u popelářů a budíka má na půl
čtvrtou, takže se budím s ním. Chvíli poležím
a kolem šesté jsem na prodejním místě, ráno
mám opravdu nejlepší kšeft. Nejdřív chodí holky doplňovat zboží do nákupáku, pak Ukrajinci
a potom začnou chodit ženské...
Z anděla pocházelo video šířené po internetu, jak městská policie celkem brutálně pacifikuje bezdomovce i jednoho kolemjdoucího. Pamatujete ten incident?
Moc tomu nevěřím, jsem tu tři roky a policajti jsou pohodoví. Rozebírali jsme to tady, ale že prej ani nebyli místní, ale odněkud z Biskupcovy. Ta žena na ně prý byla sprostá jak dlaždič. Já vím, že by neměl, ale holt ulít.
Jak to jinak na andělu chodí?
Když jsou volby, tak je to tu strašný, teď sem ale chodí hrát cikánská kapela a ti jsou super. Mají saxofon, kytaru, housle a hrají skvěle. S jahodářkou se známe tři roky, pak je tu Rusák, kterému patří pojízdné stánky. S ním jsem měl menší incident, jednou přitlačil vozík s klobásama a říká, že se musím posunout, že to má zaplacený. Tak jsme se trochu chytli. Pak jsem se mu šel omluvit. Říkal jsem mu, že mi ten den nešel prodej a že jsem v tom viděl jeho. On to přijal, taky se omluvil a jsme v pohodě. Já jsem si ostatně polepšil – stojím teď na rohu, kde je sice z celého Anděla největší vídrholec, ale taky tam chodí nejvíc lidí.
Zmínil jste, že s Michalem žijete na
ubytovně, jaké je to bydlení?
Slabej, papundeklovej, komunistickej barák,
ve kterém je všechno slyšet. Pokoj každý týden
sprejujeme, protože jsou tam štěnice, kuchyňka
je společná a sprchy dvě. O jídlo se starám já,
nájem táhne Michal – dělá to devět tisíc. On
sice vydělá dost, teď pracuje i o sobotách, ale
taky má exekuce... Zase ale musím říct, že na
ubytovně je dobrá parta i správce, který po
tom zvlášť nešlape.
Máte šanci sehnat něco jiného?
Do vánočního čísla jsem psal, že bych rád 2+kk do osobního vlastnictví a hodně lidí mi pak přálo, aby to vyšlo – bydlení je nejdůležitější. S Michalem jsme se bavili, že bychom si našli menší byt, ale problém jsou kauce. Řešením by pro nás mohlo být i spolubydlení, tak to prý dělá hodně lidí v Brně.
