V padesátých letech 20. století se klasický román ocitl v krizi. Postavy zastupující určité lidské typy, chronologicky navazující děj a především záměr autora proklamovat určitý pohled na svět, naplňovat pouze určitý program – to vše se zdálo být vyčerpané a nefunkční. Spisovatel, literární teoretik a největší propagátor takzvaného nového románu Alain Robbe-Grillet prohlašoval, že klasický román už nedokáže postihnout moderní svět a vysvětlovat člověka v něm. Řekl: „Svět nemá ani význam, ani není absurdní, prostě je.“ Novorománoví autoři se proto obrátili ke strohým popisům skutečnosti. V polovině osmdesátých let na jejich snahy navázal Jean-Philippe Toussaint svým debutem Koupelna.
Antihrdina
Román Koupelna, publikovaný v roce 1985, byl dobovou kritikou i čtenáři přijat s nadšením. Mladému autorovi se podařilo přetavit poněkud radikální myšlenky svých předchůdců do moderního a čtivého textu. Minimalistickým stylem v něm zachycuje příběh hlavního hrdiny (i když právě slova příběh i hrdina zde působí velmi nepatřičně), ani ne třicetiletého muže, trochu asociálního a sebestředného mladíka, kterého čtenářům záměrně nepřibližuje ani uvedením jeho jména nebo popisem zevnějšku, ani seznámením s jeho minulostí nebo povoláním. Nedozvíme se o něm více, než že má přítelkyni Edmondsson, že tráví čas pobýváním v koupelně svého pařížského bytu četbou knih a meditacemi o životě. Pokusy vyjít ze svého azylu, který mu přináší ochranu před světem i klid k tomu, aby o něm mohl přemýšlet, ztroskotávají. Vztahy s lidmi jsou povrchní. Snaha o rozptýlení a zábavu se brzy přemění v nudu. Obrázek o něm a jeho životě si můžeme udělat spíš z toho, jaký není a co nedělá než naopak.
Zdá se, že autor si přeje, abychom svou pozornost obrátili jiným směrem. Hlavní hrdina je totiž především divák a vyzývá nás, abychom spolu s ním pozorovali svět, který, podle Grilleta, prostě je. „Dveře v chodbě byly pootevřené. Škvírami vycházely pruhy šedého světla a slévaly se na koberci; na boty mi při chůzi dopadaly bledé prokřížené odlesky. Zatočil jsem doprava a vešel do pokoje. Postavil jsem se k oknu a třel si paže, hruď.“
Obýváky
„Jediné dobrodiní pro člověka spočívá tedy v tom, že ho od přemýšlení o vlastním stavu uchrání buď zaměstnání, které od toho odvrací jeho pozornost, nebo nějaká nová a příjemná vášeň (...) to, čemu se říká rozptýlení.“ – citace z knihy Myšlenky francouzského filozofa Blaise Pascala, zařazená v doslovu knihy, nám poodkrývá smysl chování hlavního hrdiny (v knize najdeme zmínku o tom, že si právě Myšlenky čte), který nejen že nemůže, ale možná ani nechce žít „normálním“ způsobem. Odmítá si přestat všímat faktu, že se vše, on sám i věci kolem něj, vteřinu za vteřinou blíží svému zániku. V zrcadle pozoruje svůj obličej, za oknem kapky deště, které se tříští o zem, v koupelně si všímá pukliny ve zdi, jejíž neustálé zvětšování ovšem nemůže zachytit ani soustředěným pohledem. Čas a s ním spojený pohyb je něčím, co jej fascinuje a děsí zároveň.
Toussaint je jedinečný v umění vytvářet z těch nejobyčejnějších situací bez zbytečných přívlastků a metafor barevné obrazy, které podněcují čtenářovu fantazii a vyvolávají v něm otázky. Nadsazeně řečeno, dokáže vložit naléhavou myšlenku do popisu zařízení obývacího pokoje.
Ve svých dalších dílech autor postupně opouští striktní novorománové postupy ve prospěch příběhu a emocí. Koupelna ovšem zůstane knihou, v níž se poprvé začal pozorně dívat.
Jean-Philippe Toussaint: Koupelna, překlad Jovanka Šotolová, Fra, 2013, 105 stran
