Navzdory okurkové sezóně není o bouřlivé události ve světě nouze. Média informují o pokračující kauze Edwarda Snowdena, muže, jenž předal britskému listu Guardian citlivé informace o masivním špehování lidí americkými úřady. Celý případ byl v médiích trochu zamlžen otázkou, zda je člověk, který poukázal na pobuřující skutečnosti, „zrádce, anebo hrdina“, přičemž sám Snowden dostal nálepku jakéhosi špiona jednadvacátého století. Ponecháme-li však stranou dobrodružnou romantiku, jsou tendence, ke kterým dochází jak v USA, tak v dalších zemích, poměrně znepokojující a nejde je odbýt sněním o novodobém Jamesi Bondovi.
Deník Guardian uvedl, že americké úřady sbírají informace o telefonních hovorech milionů lidí, a podle listu New York Times také americká pošta zaznamenává jména a adresy na každém balíku nebo dopisu. Otázkou zůstává, co dalšího kauza o velkolepém špehování odhalí, přinejmenším je ale vidět, kam zašlo budování „státu národní bezpečnosti“ pod taktovkou prezidenta Obamy. Ten je podle všeho ještě víc tajnůstkářský než jeho předchůdce George W. Bush.
Obamova administrativa má spadeno nejen na Snowdena, ale stíhá mnohem víc informátorů, kteří vynesli údaje o zneužívání politické moci, než tomu bylo u předchozích vlád. Obama už před časem oznámil, že válka s terorem potrvá ještě dlouho – paradoxně i proto, že se při jejím vedení využívají takové praktiky, jako je mimosoudní zabíjení a útoky bezpilotními letouny. Podle pákistánského tisku zabily tyto útoky jen do roku 2009 na sedm set civilistů a pouze čtrnáct teroristů, což je poměr zhruba padesát ku jedné. Bývalí poradci z amerického generálního štábu uvedli, že tyto útoky se zhruba dvouprocentní přesností zásahu vytvářejí rezervoár potenciálních teroristů u pozůstalých příbuzných. Nejen Snowdenův případ tedy ukazuje, že zraněné impérium, které dnes řídí Obama, pokračuje v započatém kurzu. Otázkou však zůstává, jestli se podobné „státy národní bezpečnosti“ nestanou vzorem pro blízkou budoucnost.
