Websterův slovník cizích slov definuje nacismus takto: idea založená na principu nadřazenosti. Jednoduše řečeno, jsem víc než ty a vím to lépe než ty. Vnitřnonácek taky rád ostatní neposlouchá, je totiž natolik přesvědčen o své pravdě, že vlastně nikoho vyslyšet nemusí. Může se to projevit například při vaření polévky. Tuhle mě někdo přesvědčoval, že kokos do polévky nepatří. Překvapilo mě to. Proč by tam patřit nemohl? „Je bohatý na kvalitní tuky, lehce stravitelný, voní hezky a skvěle chutná!“ snažila jsem se obohatit oponentovu mysl. „Nojo, ale prostě tam nepatří,“ odsekl nácek v něm.
Aha, snažím se pochopit. Jistě má zkušenost, která ho přesvědčila o nevhodnosti kokosu v polévkách. Šokuje mě však zjištění, že jeho zkušenost s kokosem je nulová. Dokonce o něm dosud neslyšel. Říkám si tedy, že nácka obohatím příběhem, chystám se ho zasvětit do tajů exotických chutí a nutričních zázraků. Vyprávím, jak už v roce 1280 Marco Polo ochutnal. Vyprávím, že přes Asii, Střední východ, Spojené státy a Austrálii miliony lidí vaří s kokosem. Když s úsměvem skončím svou přednášku, v očekávání a nadšeně se ptám: „Tak co?“ – „Co, co?“ odvětí nácek, „stejně tam nepatří, to je přece jasný!“
Zasedám k horké polévce a on s prázdným talířem stojí opodál. Koukám na něj a napadá mě, že pokaždé, když je nám něco příliš jasné, měli bychom to přinejmenším chytit za pačesy a pořádně vykrákat. Jinak totiž hrozí, že náckové v nás například zařídí, že třeba budeme občas trpět hladem.
