Filosof Slavoj Žižek připomněl v této souvislosti vtip, který se v bývalém východním bloku vyprávěl o odsouzenci poslaném na Sibiř. Ten slíbil příteli, že mu v rámci cenzurované korespondence bude psát pravdu modrým a lež červeným inkoustem. Posléze od něj přišla zpráva, že v pracovním táboře je úžasný život – skvělé ubytování, dobrá strava, krásné ženy. „Jediné, co tu nemáme, je červený inkoust,“ končí dopis. Žižek dodal, že hnutí Occupy Wall Street je tím, kdo zviditelňuje lži současné společnosti: „Vy jste tím červeným inkoustem.“
Prezident Obama se v komentáři protestů omezil na obecné fráze o „rozsáhlé frustraci“ Američanů, avšak jeho viceprezident Joe Biden přitakal názoru řady novinářů, že hnutí proti bankám je levičáckou obdobou čajových dýchánků. Tea Party a Occupy Wall Street se skutečně překrývají. Obě odmítají nalévání veřejných peněz do soukromých bank ve snaze o „záchranu ekonomiky“, jehož dosavadním následkem je, že ekonomická krize sice postihuje celé státy a veřejné rozpočty, v nichž se musí „škrtat“, ale zisky nejbohatších i odměny top-manažerům spíše rostou.
Sdílený odpor k „socialismu pro bohaté“ by ale neměl zastřít klíčové rozdíly. Tea Party i jiné podoby pravicového populismu (včetně rasistických demonstrací, jaké zažíváme na Šluknovsku) jsou výrazem „pravdy“ stávajících pořádků – jejich důraz na individuální odpovědnost se obrací nejen proti krachujícím bankéřům, ale především proti těm nejchudším, těm „na dávkách“. Jsou „modrým inkoustem“: pravdou společnosti založené na konkurenci, obviňování obětí a často také na rasismu.
Hnutí jako Occupy Wall Street proti tomu nepřenáší vinu na jednotlivce, které spojují napříč životními úspěchy či neúspěchy nebo barvami kůže. Sledují spíše „nezodpovědnost struktur“ a jsou „třetí stranou“, která klade znepokojivé otázky. Pro panující establishment nejsou součástí hry, ale červeným inkoustem, který podbarvuje lži, na kterých stojí. I proto je dokáže přijmout spíše jen jako výraz „frustrace“.
