Matky jsou dnes ze všech stran upomínány, aby používaly výhradně přirozené metody před těhotenstvím, během něj, při porodu a pak i při péči o narozené dítě. Na stránkách nedávno proběhlého Týdne respektu k porodu se slibuje: „Představíme vám program, který vám umožní stát se zdravou, šťastnou mámou zdravého, šťastného dítěte.“ Kdo by to nechtěl? Je snad někdo, kdo by chtěl být nešťastnou matkou nemocného děcka? Tak vidíte, je to jednoznačné.
A přece – není. Nepozorovaně se nám do české kotliny vkradla ideologie přirozenosti. Na všechno má jedinou odpověď: hlavně přirozeně! A tak se, milé matky, zajímejte o bylinky pro děti a maminky, Bachovy květové esence v těhotenství, při porodu, v šestinedělí a po něm, o domácí léčbu běžných potíží kojenců a batolat atd. Hlavně žádné nepřirozené zásahy.
Novou normou se stal přirozený porod. Je zřejmé, že v našich porodnicích se zhusta přistupuje k rodičkám bez respektu jako k položkám na seznamu, které je potřeba co nejdřív vyřídit. To je špatně. Je naopak chvályhodné, že se u nás vzmáhá hnutí za změnu. Jen je pomýlené rámovat změnu v termínech přirozenosti. Jako by jediné, o co jde, byl přirozený porod a následná přirozená péče o dítě. Mělo by ale jít o volbu. O volbu těhotné ženy, jakým způsobem chce rodit. Pokud budou propagátorky přirozeného porodu rodičky strašit, že „děti žen, které dostaly během porodu opiáty, mají větší sklon k užívání drog,“ tak je nevedou k volbě, ale navádějí je na jediný možný model, totiž ten „přirozený“. Když se žena rozhodne pro nástřih hráze, epidurál nebo pro císařský řez, znamená to, že uvrhne sebe a své dítě do neštěstí a nemoci?
STODVACETIPROCENTNÍ PŘIROZENOST
Podobně je to s kojením. Názory na to, jestli kojit a jak dlouho, se proměňují v čase. Momentálně je ručička vychýlena na bezvýhradně kojit prvních šest měsíců a pak v kombinaci s další stravou „ideálně až do tří let věku dítěte, protože kojení je ta nejpřirozenější věc.“ Kojené dítě si údajně vyvine lepší imunitu, vyhne se alergiím, cukrovce, kardiovaskulárním onemocněním a rakovině. Získá prý emoční vyrovnanost a vyšší inteligenci. Kdyby kojení mělo tak dalekosáhlé důsledky, musela by být generace nás, Husákových dětí, které vyrůstaly v jeslích a na sunaru, generací hloupých nemocných deprivantů.
Pro matku, tvrdí se, je kojení nenahraditelné proto, že skrze ně se jí mají vyrovnávat hormony, klesat váha a hlavně: budovat vztah k dítěti. Takže, milé matky, je to na vás, je to vaše zodpovědnost. Nechcete, nebo nemůžete kojit? Nebo ne tak dlouho, jak je doporučováno? Riskujete, že se mezi vámi a vaším dítětem nevyvine vztah, že bude nemocné a nevyrovnané. No, je na vás, jak se rozhodnete, že ano. I když – je tohle vůbec volba?
Přirozenost má své dvojče, a tím je tradice. Představa tradice se u nás pojí s rodinou, kde žena rodí a vychovává děti a rolí muže je ekonomické zabezpečení. Je to právě utkvělá představa „tradiční rodiny“, která diskriminuje ženy na každém kroku – ve škole, v práci i v soukromí. „Tradice“ a „přirozenost“ oktrojovaly ženám jediný možný způsob života, v kterém měly jedinou „volbu“ – realizovat se především jako matky. Právě proti tomuto útlaku se ženy postavily, nazvaly se feministkami a bojovaly za emancipaci. Šlo jim o to, aby se všechny ženy mohly rozhodovat o všech aspektech svého života, včetně toho, jestli chtějí mít dítě, a pokud ano, za jakých okolností. Dnes jsou to v Česku paradoxně právě vzdělané emancipované ženy, které horují pro přirozenost, a zavlékají se tak zpátky do „tradičního a přirozeného“ ženského údělu a navalují zpět na svá bedra stodvacetiprocentní zodpovědnost za zdraví a štěstí dítěte. S takovým nákladem nemohou neselhat. Proto se, milé ženy, zamysleme: jde nám o přirozenost, nebo o volbu?
Autorka vyučuje genderová studia na FSS Masarykovy univerzity v Brně.
