NP č.378 > Téma číslaNekojeňátka v satelituAlexandr Budka

Propagace kojení se zdá být předem vyhranou bitvou a zcela nekonfliktní záležitostí. I taková nevinnost se však může stát roznětkou vášní v umělém světě příměstského satelitního bydlení, přilepeného k původní vesnici nedaleko pražské metropole. Přesvědčila se o tom starostka jedné takové obce, když tvrdě narazila se záměrem přednášek o kojení.

 

Naše názory a vnímání světa jsou významně předurčeny prostředím, ve kterém se pohybujeme. To jistě není žádný převratný poznatek. Přesto bývá v praxi těžké si uvědomit, že prostředí a lidé, mezi kterými žijeme, netvoří reprezentativní vzorek společnosti, nýbrž že obecný stav věci může být zcela jiný než to, co nás bezprostředně obklopuje. V mém okolí je kojení naprostou samozřejmostí. V rodině, mezi spolubydlícími i přáteli je plné kojení až do okamžiku, kdy je dítě schopné přejít na normální stravu, tak rozšířené, že si vlastně ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl dítě s kojeneckou láhví. Ač otec dvou dětí, nemám přehled o miminkovské stravě. A protože my i spolubydlící rodíme děti doma, nebyli jsme konfrontováni ani s přístupem maminek v porodnicích. O to větší bylo překvapení, když jsem v rozhovoru s naší paní starostkou narazil na kontroverzi, kterou zažívá právě kvůli kojení. V obci vyrostl typický satelit, padesát tři nových typizovaných domů. Jeho obyvatelé představují „jiný svět“, jenž však o naší společnosti také něco vypovídá.

 

 

Jak se stalo, že jako starostka obce musíte řešit, zda maminky u vás kojí či ne?

Úplně nevinně a nečekaně. Protože se nám obec rozštěpila na dvě zcela oddělená společenství – původní obyvatele a ty „nové“ – snažím se podpořit místní aktivity a komunitní život. Zažádala jsem tedy o grant na obecní klubovnu a při vymýšlení jejího programu mě napadlo pořádat přednášky o kojení a kurzy, jak na to. Domky na předměstí si kupují hlavně mladí, dobře vydělávající lidé, kteří zakládají rodiny, takže se nám tu v „satelitu“ narodilo v loňském roce jedenáct dětí. Měla jsem pocit, že by to maminky mohlo zajímat a přitom je vtáhnout do života obce a vzájemného sdílení zkušeností.

 

V čem byl tedy problém? Člověk by spíše čekal, že noví obyvatelé ocení, že se v místě něco děje.

To jsem si také myslela, ale vše bylo jinak. Grant jsme získali, ale až se zpožděním si někdo v zastupitelstvu všiml přednášek o kojení v plánovaném programu. Uhodil na mě, že to jsem si tedy naběhla a ať nečekám, že někdo z „nových“ přijde. Vzali to jako urážku. Jako pokus o vnucování nějakého mého přesvědčení, které oni vůbec nesdílejí a nezajímá je. Mají pocit, že místo abych jim vycházela vstříc a pomáhala jim vybudovat jejich vysněnou předměstskou idylu, podsouvám jim životní styl, kterým oni opovrhují.

 

Copak místní maminky nemají zájem o prospěch svých dětí?

Asi si ho představují úplně jinak. Mají pocit, že kojení je něco zastaralého, co provozují necivilizovaní lidé, nižší vrstvy, které si nemohou dovolit utrácet za umělou výživu. Dozvěděla jsem se důvěrnou informaci, že z oněch jedenácti novopečených maminek kojí jen čtyři a ostatní o tom nechtějí ani slyšet. Tři z nich prý nekojí kvůli silikonovým prsním implantátům.

 

Ty ale samy o sobě nemusí být kojení na překážku.

Když jsou dobře udělané, tak ne. Je to ale rizikový faktor, mnoho lékařů to nedoporučuje. Navíc ženy, které za estetickou operaci utratily velké peníze, nechtějí riskovat, že se jim prsa kojením „vytahají“ nebo se na nich udělají strie. Taková matka hned v porodnici požaduje prášky na zastavení laktace, aby se jí neznehodnotila její investice. Taková žena pak své názory samozřejmě šíří ve svém okolí. Satelitní městečko je uzavřený svět, ve kterém panuje velká názorová konformita. Nejsilnější slovo má ten, kdo je nejvíc „za vodou“, hraje se o to, čí manžel má nejlepší služební auto a nejhezčí dům. To jsou potom ti, kteří určují normy a to i ve výchově dětí.

 

Copak sem nedorazila móda přírodního „bio“ života?

To ano, ale nesmí přinášet žádné nepohodlí. Bio je dobré, když je třeba ukázat se, že na to mám, jako společenský status. Kojení přináší jisté nepohodlí, bolest a omezení, navíc nedává šanci prokázat se značkou výživy, různými elektronickými ohřívátky a módní lahví.

Tady nikdo nechce předvádět, jak je v souladu s přírodou a svými instinkty, ale naopak, jak se uměle vylepšil. Možná je to i přetrvávající nedůvěra vůči „nevědeckému“ přístupu, okouzlení technikou a pokrokem a přesvědčení, že to umělé a dražší musí být zároveň lepší.

Jde to samozřejmě i jinak a i tady se najdou výjimky. Moje zástupkyně, která má také nový domek na hypotéku, svoje děti kojí. Přitom je to vysoce postavená manažerka, která si nemůže dovolit opustit svou pozici. Takže na mateřskou šel manžel a děti jí na kojení vozí do práce. Je to nepohodlné, ale stojí jim to zato. Příkladem pro ostatní se ale nestali. Už tím, že vydělává žena a ne muž, se diskvalifikují. Nezapadají do obecné představy, jak to má být.

 


autor / Alexandr Budka VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Dějiny jednoho domu / Tomáš Havlín > NP č.378 > Dějiny přítomnosti Než upadl do stádia klinické smrti, nabídl mi zkušenost života v komunitě. Jako centrum spolkového dění ovšem sloužil už dávno. O kom je řeč? O Dělnickém domu na Spolkové, slavném brněnském „téhácéčku“.   číst dále Kojím, kojíš, kojíme... / Dita Schniererová > NP č.378 > Téma čísla Potřeba nakrmit své dítě je v ženě pudově zakořeněná. I kojení ale podléhá trendům a odpověď na otázku „proč kojit“ se tak často ztratí v módním šumu.   číst dále Násilím proti diktatuře / Bob Kuřík > NP č.378 > Rozhovor Mohlo zabití jednoho tyrana osvobodit miliony? I na tuto otázku odpovídal třiaosmdesátiletý veterán hnutí odporu proti kubánskému diktátoru Batistovi a španělskému diktátoru Frankovi Octavio Alberola. Na jeho příběh jsme se zeptali na festivalu Mayday, který v Praze 1. května pořádali mladí antifašisté.   číst dále Tahle země není pro měkký / Stanislav Beránek > NP č.378 > Referát Korupce je strašidlo obcházející současností. Do honu na toto strašidlo se zapojily všechny postavy politického představení - John i Nečas, Bárta i wannabe rebel Rampula. Pokud se nepokusíme popsat vztah korupce a společnosti, hrozí, že se neustálým opakováním stane prázdným pojmem. Něco jako „boj za mír“ svého času.   číst dále

Nejčtenější články autora

Vítejte pryč / Andrea Novotná, Alexandr Budka > NP č.360 > Téma čísla Na adresu magistrátu padala v létě obvinění - tentokrát ale ne z finančních machinací. Byla ještě závažnější. Magistrát prý chce vyhnat pražské bedomovce do něčeho, co ze všeho nejvíc připomíná koncentrační tábor. Přehnané tvrzení? Pokud ano, pak jen trochu.   číst dále Bezvětří v českých lesích / Martina Křížková, Alexandr Budka > NP č.371 > Reportáž „Podnikání“ za hranicí zákona se v Česku zřejmě vyplácí. Případ cizinců zneužívaných při práci v lesích, na který upozornil NP letos v lednu, se policii stále nedaří úspěšně prošetřit. Stejně jako předchozí aktivity hlavních aktérů.   číst dále Kouzelníci mezi námi / Martina Křížková, Alexandr Budka > NP č.383 > Téma čísla Šluknovsko se bouří. V kraji, kde chybí perspektiva pro všechny, se na dřeň obnažily problémy, které se přehlíží již dlouho.   číst dále Úpadek má i světlé stránky / Michal Špína, Alexandr Budka > NP č.361 > Rozhovor Už od dob Sokratových je známo, že učitelé filozofie kazí mládež. Zdeněk Kratochvíl je jedním z nejvýkonnějších a nejoblíbenějších kazitelů dneška. Bolehav mu zatím nikdo neordinuje a dokonce svou činnost stále ještě vykonává za státní peníze, navzdory všem snahám o "zefektivnění" univerzitního vzdělání.   číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů