Naše názory a vnímání světa jsou významně předurčeny prostředím, ve kterém se pohybujeme. To jistě není žádný převratný poznatek. Přesto bývá v praxi těžké si uvědomit, že prostředí a lidé, mezi kterými žijeme, netvoří reprezentativní vzorek společnosti, nýbrž že obecný stav věci může být zcela jiný než to, co nás bezprostředně obklopuje. V mém okolí je kojení naprostou samozřejmostí. V rodině, mezi spolubydlícími i přáteli je plné kojení až do okamžiku, kdy je dítě schopné přejít na normální stravu, tak rozšířené, že si vlastně ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl dítě s kojeneckou láhví. Ač otec dvou dětí, nemám přehled o miminkovské stravě. A protože my i spolubydlící rodíme děti doma, nebyli jsme konfrontováni ani s přístupem maminek v porodnicích. O to větší bylo překvapení, když jsem v rozhovoru s naší paní starostkou narazil na kontroverzi, kterou zažívá právě kvůli kojení. V obci vyrostl typický satelit, padesát tři nových typizovaných domů. Jeho obyvatelé představují „jiný svět“, jenž však o naší společnosti také něco vypovídá.
Jak se stalo, že jako starostka obce musíte řešit, zda maminky u vás kojí či ne?
Úplně nevinně a nečekaně. Protože se nám obec rozštěpila na dvě zcela oddělená společenství – původní obyvatele a ty „nové“ – snažím se podpořit místní aktivity a komunitní život. Zažádala jsem tedy o grant na obecní klubovnu a při vymýšlení jejího programu mě napadlo pořádat přednášky o kojení a kurzy, jak na to. Domky na předměstí si kupují hlavně mladí, dobře vydělávající lidé, kteří zakládají rodiny, takže se nám tu v „satelitu“ narodilo v loňském roce jedenáct dětí. Měla jsem pocit, že by to maminky mohlo zajímat a přitom je vtáhnout do života obce a vzájemného sdílení zkušeností.
V čem byl tedy problém? Člověk by spíše čekal, že noví obyvatelé ocení, že se v místě něco děje.
To jsem si také myslela, ale vše bylo jinak. Grant jsme získali, ale až se zpožděním si někdo v zastupitelstvu všiml přednášek o kojení v plánovaném programu. Uhodil na mě, že to jsem si tedy naběhla a ať nečekám, že někdo z „nových“ přijde. Vzali to jako urážku. Jako pokus o vnucování nějakého mého přesvědčení, které oni vůbec nesdílejí a nezajímá je. Mají pocit, že místo abych jim vycházela vstříc a pomáhala jim vybudovat jejich vysněnou předměstskou idylu, podsouvám jim životní styl, kterým oni opovrhují.
Copak místní maminky nemají zájem o prospěch svých dětí?
Asi si ho představují úplně jinak. Mají pocit, že kojení je něco zastaralého, co provozují necivilizovaní lidé, nižší vrstvy, které si nemohou dovolit utrácet za umělou výživu. Dozvěděla jsem se důvěrnou informaci, že z oněch jedenácti novopečených maminek kojí jen čtyři a ostatní o tom nechtějí ani slyšet. Tři z nich prý nekojí kvůli silikonovým prsním implantátům.
Ty ale samy o sobě nemusí být kojení na překážku.
Když jsou dobře udělané, tak ne. Je to ale rizikový faktor, mnoho lékařů to nedoporučuje. Navíc ženy, které za estetickou operaci utratily velké peníze, nechtějí riskovat, že se jim prsa kojením „vytahají“ nebo se na nich udělají strie. Taková matka hned v porodnici požaduje prášky na zastavení laktace, aby se jí neznehodnotila její investice. Taková žena pak své názory samozřejmě šíří ve svém okolí. Satelitní městečko je uzavřený svět, ve kterém panuje velká názorová konformita. Nejsilnější slovo má ten, kdo je nejvíc „za vodou“, hraje se o to, čí manžel má nejlepší služební auto a nejhezčí dům. To jsou potom ti, kteří určují normy a to i ve výchově dětí.
Copak sem nedorazila móda přírodního „bio“ života?
To ano, ale nesmí přinášet žádné nepohodlí. Bio je dobré, když je třeba ukázat se, že na to mám, jako společenský status. Kojení přináší jisté nepohodlí, bolest a omezení, navíc nedává šanci prokázat se značkou výživy, různými elektronickými ohřívátky a módní lahví.
Tady nikdo nechce předvádět, jak je v souladu s přírodou a svými instinkty, ale naopak, jak se uměle vylepšil. Možná je to i přetrvávající nedůvěra vůči „nevědeckému“ přístupu, okouzlení technikou a pokrokem a přesvědčení, že to umělé a dražší musí být zároveň lepší.
Jde to samozřejmě i jinak a i tady se najdou výjimky. Moje zástupkyně, která má také nový domek na hypotéku, svoje děti kojí. Přitom je to vysoce postavená manažerka, která si nemůže dovolit opustit svou pozici. Takže na mateřskou šel manžel a děti jí na kojení vozí do práce. Je to nepohodlné, ale stojí jim to zato. Příkladem pro ostatní se ale nestali. Už tím, že vydělává žena a ne muž, se diskvalifikují. Nezapadají do obecné představy, jak to má být.
