Nedokázala pochopit, že jsme do podniku nejen bez obtíží pronikli, ale se stejnou samozřejmostí si dali na baru pivo, a to vše bez nejmenších obav z policejního zátahu. Představa policistů vyrušujících mládež na koncertě mi tehdy připadala naprosto absurdní. Něco takového se přeci mohlo dít jen za starých normalizačních pořádků, teď je svoboda!
Doba pokročila a já zavítal do nového alternativního podniku mezi mladé na prahu dospělosti. Podnik byl v dobré čtvrti, přesto odlehlý od obytných domů a návštěvníci působili kultivovaným dojmem. O to bylo větší moje překvapení, když se krátce po zahájení produkce v klubu objevili čtyři státní policisté pečlivě pročesávající každé zákoutí. Nikdo můj údiv nesdílel, tohle je tu prý běžné, dozvěděl jsem se. Žádný mladistvý naštěstí v tenatech neuvízl a nastal opět klid na zábavu. Ne na dlouho. Krátce po desáté se muži zákona dostavili opět, tentokrát dva městští strážníci. Byli zdvořilí a údajné rušení nočního klidu řešili jen domluvou. Pachuť z té přemíry policejního zájmu mírnilo jejich upřímné znechucení nad zbytečným výjezdem, který se na rozdíl od hasičů a sanitek oznamovateli neúčtuje. Rozloučili se varováním, ať si dáváme pozor, že přituhuje. Prý by to zas chtělo nějakou revoluci.
