Tento důležitý dokument určuje, kde se může stavět, kde musí zůstat zeleň nebo kde bude stát třeba škola. Změní-li se status zelené plochy na stavební parcelu, už to žádný další dokument, soud ani jednání nemůže změnit. Špatně schválená rozhodnutí, která padnou v celorepublikovém územním plánu, tedy budou mít dalekosáhlé důsledky a ovlivní i další generace.
Proto přichází ke slovu osvědčený způsob občanské angažovanosti, v anglosaských zemích přezdívaný NIMBy. Jde o zkratku
slov not in my backyard, tedy „ne na mém dvorku“. Po občanech vyžaduje, aby se zajímali o své okolí neboli „dvorky“ a bránili se proti destruktivním stavbám, které se tam úřady a investoři snaží umístit. Tato taktika se někdy může jevit sobecká, protože
opomíjí obecnější zájmy a jen důsledně trvá na onom „postavte si to někde jinde, ne na mém dvorku“. V tom je však zároveň tajemství úspěchu. NIMBy oslovuje v lidech hrdé vlastníky a místní patrioty, vytrhuje je z letargie a k účasti není třeba být zrovna revolucionář - stačí zajímat se o dění okolo sebe a využít všech zákonných možností. Nejdůležitější je začít včas.
KDYŽ SE OBČANÉ NEZAJÍMAJÍ
Jednoho dne se obyvatelé Náchoda dozvěděli, že jim v centru města pod zámeckým kopcem, na místě zajímavého industriálního komplexu, vyroste Baumax. Projekt schválilo zastupitelstvo bez diskuse s občany. K veřejnosti se informace dostaly pozdě a stavbu už nelze odvolat. Město navždy ztratilo příležitost citlivě zrekonstruovat a zmodernizovat industriální část města.
Příčiny jsou dvě - radnice města transparentně neinformovala o projektu a veřejnost se aktivně včas nezajímala o dění na
radnici. Aby se podobné scenáře neopakovaly, je nutné dívat se politikům pod prsty.
Hlavní město Praha připravuje nový územní plán, který změní podobu města na trvalo. rozhodne, co bude stát za naším domem, jestli supermarket, škola nebo odpočinková zóna. Tyto změny samozřejmě nejvíce ohrožují zelené plochy. Jejich tradičními obránci jsou ekologické organizace, místní občanská sdružení a Strana zelených. Všichni společně vytvářejí tlak na úřady, aby konzultovaly změny s veřejností a ponechaly co nejvíc nezastavěných ploch. Zdá se, že zatím zbytečně.
Pražský magistrát sice pořádá přednášky pro veřejnost o územním plánu, ale jak v pozvánce stojí: „půjde pouze o výklad bez diskuzní části možnosti podávání připomínek.“ „Úředníci se odmítají diskusí s občany účastnit, jsou prý velmi zaneprázdněni prací na územním plánu,“ říká mluvčí o. s. Arnika Zora Kasíková. „Komunikaci s veřejností také ztěžuje, že úřad měl na přípravu změn čtyři roky, občané se ve stovkách stran dokumentů musí zorientovat během měsíce,“ dodává.
PŘÍPAD TROJMEZÍ
Developery a investory láká mimo jiné největší pražská rozvojová plocha zvaná „Trojmezí“, na rozhraní Prahy 11, 15 a 10. Developeři již skoupili většinu pozemků a aby mohli začít stavět, tlačí na změnu územního plánu. Jedná se ovšem o přírodně cennou lokalitu, která je útočištěm pro mnoho rostlinných a živočišných druhů a také místem pro odpočinek pro mnoho lidí. V nivě Botiče se navíc nalézá Přírodní památka Meandry Botiče a biokoridor Územního systému ekologické stability.
V reakci na snahu lokalitu zastavět vznikla Koalice občanských sdružení Trojmezí, která během několika dní nasbírala pod petici šestnáct tisíc podpisů. Sdružení kritizuje plánovanou výstavbu a chce oblast dál ponechat přírodě a rekreaci.
Mluvčí Koalice občanských sdružení Trojmezí Renata Chmelová přitom poukazuje na nedotaženost projektu: „Ten projekt je velmi náročný i z hlediska dopravy. Není vyřešené dopravní napojení ani kapacita vodojemu, chybí i další občanská vybavenost.“ Její Koalice si nyní zpracovává podrobné podklady. „Získali jsme peníze na dopravní studii a teď probíhá přírodní studie, která má zmapovat, které vzácné živočišné a rostlinné druhy v Trojmezí celý rok žijí. Je to jedinečná studie, toto zde ještě nikdy nikdo nesledoval,“ vysvětluje.
Tři městské části se kvůli tomu dostaly do konfliktu. Praha 11 a 15 souhlasila s možnou výstavbou sportovišť a veřejných budov,
zástupci Prahy 15 však chtějí na pozemcích obytnou zástavbu. „Městským částem se podařilo ponechat lokalitu v novém územním plánu jako zelenou, některým politikům se však podařilo území zahrnout do tzv. celoměstsky významných změn. Podaří-li se schválit celoměstsky významné změny dříve než bude přijat nový územní plán, bude mít přednost usnesení celoměstsky významných změn. Takže jsme tam, kde jsme byli,“ stěžuje si mluvčí občanského sdružení.
Městskou část Praha 11 charakterizuje stejně špatná komunikace s občany a neochota informovat veřejnost, jako je tomu i jinde. Například o záměru vystavět novou čtvrť Velké Roztyly se veřejnost dozvěděla až na poslední chvíli. Místní s výstavbou nesouhlasí, poškodí se totiž Kunratický les, zastaví bývalý sad a další zelenou plochu. Všem je jasné, že současná podoba Roztyl je naprosto nevyhovující, k úpravám dojít musí, ale ne za cenu zástavby zelených ploch. „Žijeme ve městě, tedy nelze mít všude les a trávu, ale čím dál tím více máme pocit, že cílem naší samosprávy není život na sídlišti zlehčit, ale zastavět,“ stěžuje si předsedkyně sdružení Zelené Roztyly Šárka Bártová. „Chceme, aby změny byly konzultovány s veřejností, úředníci jsou arogantní, dělají si co chtějí. Máme vizi, jak by mělo být území zkultivované, je o tom však předčasné mluvit. Nejdříve chceme, aby zóna zůstala v územním plánu zelená,“ vysvětluje postup.
Podobnou metodu zvolila také Praha 5, která se již několik let snaží o změnu územního plánu na Dívčích hradech. Vyšší úřady ji zamítly už před lety, ale dnes je nápad zpět. „Městská část přišla nejprve s návrhem na zelených loukách na kopci vystavět obytné domy. Dnes chtějí ve svahu vystavět koleje pro tisíc studentů,“ říká zastupitel Prahy 5 za Stranu zelených Lukáš Budín.
„Chtějí mermomocí zastavět zelenou plochu, která přímo sousedí srezervací Prokopské údolí a přírodní památkou Ctirad. Navíc se obáváme, že kdyby změna prošla, dopadlo by to jako v případě výstavby domu pro seniory, který měl také
stát na zelené louce. Radnice tehdy místo toho postavila malometrážní byty a prodala je za tržní ceny. Tedy nakonec nepostaví koleje, ale prosadí si svou a pozemek opět prodají developerům,“ obává se Budín.
Magistrát sice minulý rok přislíbil, že se na Dívčích hradech stavět nebude, ale tlaky na změnu územního plánu jsou opravdu veliké. Už nyní existuje developerský projekt viladům Panorama Dívčí hrady, který je na webových stránkách představen jako ojedinělý projekt s krásným výhledem a možností vycházek v blízkém okolí. Své stanovisko k zástavbě vydala i Akademie věd, která pokusy o výstavbu považuje za „pohrdání základními právy člověka, kam dnes řadíme i zajištění lidského zdraví
a udržitelného rozvoje.“ Pokud budou plánované návrhy uskutečněny, podle Akademie se časem projeví i „zvýšenou nemocností pražských dětí a narušením jejich imunity, zvýšenou nemocností a úmrtností dospělých na kardiovaskulární onemocnění,
při tropických teplotách bezprostředně zvýšením úmrtnosti starších obyvatel.“
ĎÁBELSKÁ SKLÁDKA V ĎÁBLICÍCH
Dalším ohniskem pražského územního plánu je ďáblická skládka, kterou chce magistrát od jejího založení v roce 1993 již potřetí rozšířit. „Zanedlouho skládku rozšíří o 26. sekci, to je skladování na 1-2 roky, doufali jsme, že je to rozšiřování poslední,“ stěžuje si předsedkyně Občanského sdružení pro Ďáblice Taťána Dohnalová.
Žít vedle skládky totiž není vůbec příjemné. Občany ruší neustálý zápach, prach, úlety odpadků až do zahrad rodinných domků, nad skládkou je spousta ptáků, kteří odpadky roznáší. „Radnice zatím nikdy neprovedla analýzu zdravotních dopadů skládky. Existuje jen monitoring ovzduší, který dělá jedna firma, ale měření není povinné. Nezlepšilo se to ani s posledním monitoringem spodních vod. Radnice nám odmítla vydat výsledky, prý je nemají. Požadujeme srovnání monitoringů, jak se stav vyvíjí. Zatím se
mírně zhoršoval, ale nevíme, jestli tomu můžeme věřit. Rádi bychom, aby měření provedl někdo nezávislý,“ stěžuje si předsedkyně.
Sdružení v minulosti prosadilo větší ochranné pásmo okolo skládky, na kterém jsou vysázeny stromy. Třetím rozšiřováním však hrozí, že ochranné pásmo zanikne docela, s ním i turistická cesta a je tu nebezpečí, že se skládka dokonce spojí s původní chaberskou skládkou, která je o kus dál. „Zastupitelé Ďáblic rozšíření zamítli, ale vedení ďáblické radnice skládku podporuje. Prý si to přeje magistrát a nedá se nic dělat. My ale víme, že ani nic dělat nechtějí. Pořádali jsme veřejné debaty s občany, ale nikdo z vedení Ďáblic ani magistrátu se nedostavil. Podpořila nás jen Petra Kolínská, zastupitelka magistrátu za zelené,“ stěžuje si Taťána Dohnalová. Stále doufá, že se rozšiřování nakonec podaří zabránit.
Otázka je, jestli důvodně. Sdružení sice prosadilo referendum občanů, ale pro nedostatečnou účast je neplatné. Dostavilo se jen 32 % voličů, z toho se 93 % vyslovilo proti skládce. „Budeme i přesto pokračovat dál, pokusíme se skládku vyškrtnout z celoměstsky významných změn, podaří-li se to, je šance, že se to nedostane ani do nového územního plánu,“ věří předsedkyně sdružení.
VE VOLBÁCH JIM TO SPOČÍTÁME
O změny v územním plánu se aktivně zajímají i některé politické strany. Magistrát spustil web, který má občany informovat o změnách územního plánu. Píše se na něm, co to územní plán je, jaký je cíl nových změn, k dispozici jsou mapky a různé návrhy. O lokalitách, jako je ďáblická skládka, Roztyly nebo Dívčí hrady, se tu ale nepíše nic.
Zástupci magistrátu o nich odmítají diskutovat. Všechny příběhy spojuje arogance úřadů, snaha zvýšit cenu pozemků tak, že změní jejich status v územním plánu a hlavně celý tento proces zatajit před veřejností. Mnozí jistě pochybují o tom, že názory občanů budou vzaty v potaz. Nezapomeňme ovšem na kauzy, které dopadly dobře. Včasný aktivní odpor občanů měl obrovský
úspěch třeba v případě výstavby oceanária na Letné, kdy se veřejnost sjednotila pod peticí občanského sdružení Zachraňme Letnou. Skepse tedy není úplně na místě. Příští rok totiž budou komunální volby a v těch to lze těm, kteří odmítají naslouchat voličům, pěkně zavařit.
